Deaf-blind-drunk Concert
Prší a já dělám angličtinu. Najednou se pod oknem ozve hezký český, jen trochu dost falešný zpěv "Prší, prší, jen se leje". Vytrvalec dává na jistotu obě sloky. “To je hudba?” ptá se manžel. “Jo, máme tu koncert,” na to já pobaveně. “Prší, prší, jen se leje. Znáš to?” “Ne.” (nenarodil se v ČR, takže i když umí česky lépe než většina Čechů a k tomu dalších pět jazyků navrch, doma mu holt zpívali něco, co zase neznám já). Opilec pod oknem se asi hodně divil, když se z jednoho baráku “Prší, prší” ozvalo ještě jednou, tentokrát asi dvakrát pomaleji. Že by nějaký zpomalený kazeťák? Půlka města si asi teď ťuká na čelo, co to tam bydlí za blázny, že mají potřebu po dalším bláznovi opakovat “Prší, prší, jen se leje”. Odpověď je jednoduchá: Můj muž má kombinaci zrakového a sluchového postižení. Tj. nevidí vůbec a slyší se sluchadlem. Zpívala jsem pomalu, protože jsem mu zároveň psala na ruku text Lormovou abecedou pro hluchoslepé. Člověk se s