Se slepcem o slepotě, jak ji neznáte

Umím prohrávat     Setkala jsem se i s názorem, že vidící by některé výzvy překonali, jen se jim nechce. Doufám, že není pravdiví, jelikož pak by to znamenalo, že populace lidí bez zdravotního postižení sestává povětšinou z lajdáků, kteří jsou celí vedle z toho, že mají najednou překonat nějakou překážku nebo vyřešit problém nejen pomocí očí, nýbrž i pomocí logického myšlení a kreativity. Příjemněji se mi věří tomu, že mě zkrátka vlastní zkušenost se zdravotním postižením v některých oblastech lépe vybavila.     Přesto ale – nejsem zkrátka v některých věcech tak nějak ochotnější a flexibilnější? Kdybych neuměla rychle pracovat s informacemi, nedostanu práci. Jestliže se nenaučím ovládat komentáře na Facebooku, budu na něm trávit příliš mnoho času a nestihnu nic jiného. Pokud si neosvojím nebo nevymyslím pár zlepšováků a fíglů při práci v domácnosti, bude pro mě příliš náročná a zbytečně mě unaví. Pokud se nezamyslím, jak efektivněji vrátit jízdenku, budu do smrti desetkrát aktual

Jsem zvyklá poslouchat     Powerpointové prezentace jsou něco, bez čeho se dnes vidící vysokoškolští studenti neobejdou. Jakmile prezentace nebyla a muselo se jen poslouchat a psát si poznámky, nastalo brblání. Jediný šťastný člověk jsem byla já, protože pro mě je práce s prezentací během přednášky, natož pak po ní, o něco těžší.     Nejen že jsem zvyklá poslouchat a psát si poznámky, ale nedám ani na první dojem a v případě potřeby se nenechávám odradit ani nepříjemným či monotónním hlasem. Jednou jsme např. měli učitele, který měl strašně nepříjemný hlas a i vidícím byl nesympatický. Spolužáky jeho výklad hned na první hodině omrzel a přestali dávat pozor. Když už si něčeho všímaly, tak to byly věci, které učitel řekl nešťastně.      I mně byl dotyčný jako člověk velmi nesympatický. Na rozdíl od spolužáků jsem však změnila strategii, a místo na první dojem jsem se soustředila na to, co říká. Nejen že jsem se dověděla spoustu zajímavých věcí, ale ještě mě tolik nevyváděly z konc

Jsem zvyklá mít ve věcech systém     Ubozí spolužáci do třetice: Když vyučující posílali e-mailem prezentace, snažila jsem se je hned uložit do příslušné složky. Pokud jsem to neudělala včas, prostě jsem logicky zdola nahoru prohrabala maily a stáhla si vše, co má být stažené, abych se v tom nemusela hrabat víckrát. Jestliže se mi něco takového stalo, bylo to sice nepříjemné, ale moje blbost – měla jsem to uložit hned. Ne tak ovšem vidící spolužáci.      Ne že bych nikdy nic neztratila a pak si to nenechávala poslat od kolegů. Jenže podle toho, jak často někdo postrádal starší školní materiály, bych soudila, že ty maily snad v náměsíčnosti mazali. Prohrabání mailů je pro ně přeci jednodušší než pro nevidomého, protože nemusejí pár vteřin čekat, než jim to konečně vykecá odesílatele, a vidí rovnou předmět, jméno i datum.     Jedna vyučující poslala materiály na výuku den předem. Věděla jsem, kdy bude přednáška, a vše jsem si dopředu uložila a připravila tak, abych s tím pak mohla