Příspěvky

Když kolem předsudků točím já

    Vzhledem k tomu, že si spousta nevidom ý ch stěžuje na nevhodnou komunikaci a chov á n í zdravotn í ků (např. nedostatečn ý popis či pomoc při orientaci v m í stnosti, nevhodn é koment á ře atd.), rozhodla jsem se ocenit ty, kteř í to dělaj í dobře. Netuším ovšem, jestli jsem udělala dobře já:     Dnes jsem byla u jedné doktorky na prevenci. Chod í m k n í už několik let a chovaj í se tam ke mně velice hezky. Zdravotn í sestra mi vždy pomůže s orientac í v m í stnosti, pop í še, co je potřeba, a na konci mě vyvede před ambulanci. Žádné vyvolávání kdesi z hlubin ordinace, abych musela hledat, kde že je ten vchod - vždy si pro mě přijde a osloví mě příjmením. Zároveň se nevnucuje tam, kde to není potřeba - když jsem odmítla nabízenou pomoc s obouváním, brala to, jak to je, a mě ani nenapadlo se urazit, protože ta nabídka byla tak nějak nevtíravá a empatická (ne, udivený komentář, že si umím rychle zavázat tkaničky, opravdu nenásledoval).     Totéž platí o lékařce: od p

I vy se chcete ptát na samozřejmost?

    Poslední dobou se roztrhl pytel s různými dotazníky k různým bakalářkám a diplomkám o některém aspektu života se zrakovým postižením. Mohu-li soudit, pozvolna dominují technologie a kompenzační pomůcky. Jen pro ilustraci: pouze tento týden jsem vyplnila dva a na třetí se předběžně domluvila. A nedávno kolem mě prosvištěly ještě minimálně další dva, pro které jsem nebyla vhodným výzkumným subjektem. (Opravdu jen tento týden - většinou ta úroda bývá o něco menší.)     Kolikrát už se mi do toho příšerně nechce, ale většinou to vyplním, protože si říkám, že snahu a zájem o danou problematiku je třeba ocenit a že bych jednoho krásného dne mohla potřebovat respondenty do diplomky já a taky bych nebyla nadšená, kdybych žádné neměla, protože lidem z cílové skupiny by se už nechtělo. Ostatně je na tom i něco pozitivního - konečně jsem si zvykla ty formuláře vyplňovat z mobilu a mírně se zrychlilo mé psaní na braillském vstupu (pokud někdo neví, na mobilu se v rámci odečítače obrazovky dá

Občas si musím připomínat, že se mobil otáčí obrazovkou k obličeji

    Nedávno jsem si někomu stěžovala na problémy při své práci nevýdělečného influencera na FB, konkrétně na to, že se na mobilu stále hůř orientuju v odkazech, otevřených z Facebooku. Až tak velký rozdíl to vlastně není, ale na počítači jsem na to asi víc zvyklá. Co do výhod ovšem převažuje mobil, jelikož FB se při troše vynalézavosti dá pohodlně projíždět u čaje. Nedávno jsem to dokonce začala zvládat i u snídaně, což mi docela šetří čas.      Vzhledem k tomu, že mám nastavené automatické zamykání obrazovky, po kterém rozjetý FB nezůstane tam, kde jsem ho nechala, snažím se vždy projet všechno najednou. Kdyby to někomu nebylo jasné, používám FB jako takový RSS kanál, kde mám všechno na jednom místě, takže pokud si kousek projdu a následně se mi to po uzamčení vrátí na začátek, není to nic příjemného. Není tedy divu, že jsem začala vynalézat strategie, jak rolování nezastavit ani v mezičasech na nalití čaje a nějaké to odběhnutí.   Místo lenosti hyena Hygiena     Člověk, jemuž