Se slepcem o slepotě, jak ji neznáte

    Hned na úvod tu mám zvídavý dotaz na přítomné pány: Používá někdo z vás náprsní tašku? A co přítomné dámy – vědí na první dobrou, jak taková vymoženost vypadá? A jen tak mimochodem – je její nošení vůbec ještě v módě?       K napsání tohoto textu mě inspiroval nedávný zážitek: Četli jsme s manželem knihu a jedna z postav měla náprsní tašku. S takovou situací jsem se jakožto velký čtenář v literatuře setkala víckrát, ale nikdy jsem se nad tím pořádně nezamyslela. Prostě nějaká náprsní taška – no a co?     Jako vdaná žena vím, jak vypadá náprsní kapsa u pánské košile. A najednou mě při tom čtení napadlo, kde se asi nosí ta náprsní taška, když náprsní kapsa je malá. Do ní by se přece nevešla, nebo ano?      Zeptala jsem se manžela, ale ten taky přesně nevěděl. Ukázal mi takovou malou taštičku přes rameno s tím, že tohle by mohlo být ono. Oponovala jsem, že to asi nebude ono, poněvadž náprsní taška by měla být přece na prsou, zatímco tahle na prsou není. Pak jsem přišla s teo

    Jeden občas neví, co má dělat, když něco není přístupné tak blbě, že neexistuje jednoznačná odpověď na to, kam to hlásit.     Tak např. můj nákup horkovzdušné fritézotrouby: Na samotném nákupu by nic tak divného nebylo, jenže pak dorazil dotazník spokojenosti, který mi solidně zamotal hlavu. Při samotném nákupu jsem měla problém s přístupností, protože mi odečítač nehlásil, jestli mám vybranou možnost dopravy, kterou jsem si zvolila. Zjednodušeně řečeno přepínač sice přepínal, ale nemluvil. Když už jsem byla vybídnuta k tomu vyplnění dotazníku, napsala jsem jim to tam do recenze.     Jenže tu byl další problém: vadami v oblasti přístupnosti trpěl i samotný dotazník. Na posuvníku, který mi odečítač hlásil jako "posuvník 0 nedostupné", jsem měla vyznačit míru spokojenosti tak, že se posunu doprava směrem k veselému smajlíku. Podotýkám, že pokud odečítač o něčem říká, že je to nedostupné, většinou to tak i je. Na posuvníku se nedalo posunout doprava ani nikam jinam, na