Se slepcem o slepotě, jak ji neznáte

    Minule jsme si povídali o tom, že vaření poslepu může v praxi někdy vypadat jinak, než jak by si jeden představoval. Teď si v tom binci uděláme trochu systém a vytvoříme si přehled pár nejzákladnějších způsobů, jak se dá označovat koření, když nevidíte. V praxi je samozřejmě lze i kombinovat.   Očichávání sáčků nebo kořenek     Jedním z nejjednodušších způsobů je poznávat koření podle čichu. V minulém článku jsem psala, jak se některé sáčky od sebe liší. Není to tedy tak, že byste museli očichat vše, co máte v lince.   Výhody určování čichem n   Nepotřebujete žádné zařízení nebo nálepku   Nevýhody n   Neurčíte koření, které ještě neznáte n   Sáček nebo kořenku musíte otevřít nebo pootevřít n   Kýchání a kašlání při neopatrném čichání vám může časem lézt na nervy (já osobně zvládám čichat opatrně)   Sáčky, nebo kořenky?     Pokud patříte spíše k „sypačům“, je lepší nechat koření v originálních sáčcích, ze kterých si nasypete do dlaně. Kořenky či skleničky

    Jako asi každá hospodyňka jsem měla romantické představy, jak budu všechno dělat. Plánovala jsem si, jak budu mít osm až šestnáct kořenek, na víčku každé z nich dymopáska s nápisem v Braillu, co v ní je. Koření budu spořádaně nabírat čajovou lžičkou a časem ani zrníčko neusypu vedle.   Dopadlo to jinak     Roky plynuly a já se stala hospodyňkou. Pár kořenek v šuplíku opravdu mám, ale bez nápisu. Stejně si pamatuju, že v první zprava je pálivá paprika a v první zleva zase bobkový list. Ten by se, mimochodem, do kořenky vůbec dávat nemusel, protože se snadno dá poznat hmatem. Jenže se to tak jednou udělalo, já si na to zvykla a teď ho tam dávám pořád.   Babiččin menší hrnec aneb Zvyková setrvačnost      Znáte tu historku, jak několik generací žen před pečením ukrajovalo kousek masa a žádná nevěděla proč? Nakonec je napadlo zeptat se babičky. Ukázalo se, že měla prostě menší hrnec a maso se nevešlo. Dcera a vnučka měly dostatečně velký hrnec, jenže to od babičky bez přemýš

    Představte si, že praskla žárovka a zrovna ji nemůžete vyměnit. Jenomže se nutně potřebujete oholit – zítra jdete na lepší a chcete vypadat dobře! Tragédie? Kdepak, zvládnete to i potmě. Tady zůstaneme u holení podpaží z pohledu dámy, snad se pánové nebudou nudit Připomínám, že jiná nevidomá žena to může dělat jinak, než jak to dělám já. Pokud chcete načerpat více inspirace, můžete si projít komentáře v minulém příspěvku na mé Facebookové stránce "Já slepá v životě", kde se k tématu holení vyjádřilo několik dam z řad našinců. A teď jdeme na to:     Pokud máte holicí strojek a jste zvyklá ho používat, sáhněte raději po něm. Pokud ne, vzpomeňte si, kam si obvykle dáváte žiletku. Máte? Bezva!     Odklopte krytku a pro jistotu žiletku umyjte mýdlem a osušte. Uchopte ji držátkem dolů a sahejte na ni vždy směrem k němu. Nemydlete se, abyste chlupy lépe cítila. Osobně mám radši, když žiletka není mokrá, ale každý to musí dělat tak, jak je zvyklý – napoprvé není vhodné příliš