Kořenky, sáčky, nálepky – Pár základních způsobů poznávání koření poslepu

    Minule jsme si povídali o tom, že vaření poslepu může v praxi někdy vypadat jinak, než jak by si jeden představoval. Teď si v tom binci uděláme trochu systém a vytvoříme si přehled pár nejzákladnějších způsobů, jak se dá označovat koření, když nevidíte. V praxi je samozřejmě lze i kombinovat.

 

Očichávání sáčků nebo kořenek

    Jedním z nejjednodušších způsobů je poznávat koření podle čichu. V minulém článku jsem psala, jak se některé sáčky od sebe liší. Není to tedy tak, že byste museli očichat vše, co máte v lince.

 

Výhody určování čichem

n  Nepotřebujete žádné zařízení nebo nálepku

 

Nevýhody

n  Neurčíte koření, které ještě neznáte

n  Sáček nebo kořenku musíte otevřít nebo pootevřít

n  Kýchání a kašlání při neopatrném čichání vám může časem lézt na nervy (já osobně zvládám čichat opatrně)

 

Sáčky, nebo kořenky?

    Pokud patříte spíše k „sypačům“, je lepší nechat koření v originálních sáčcích, ze kterých si nasypete do dlaně. Kořenky či skleničky jsou výhodnější pro „měřiče“ lžičkami a špetkami. Výhodou kořenek je snazší orientace, nevýhodou větší prostor. Pokud si ale sáčky naskládáte nastojato do košíčku, dá se v tom vyznat a nic se nesype.

 

Pamatovat si pořadí

    Pokud patříte k pořádnějším kuchařům, můžete si sáčky i kořenky naskládat v určitém pořadí. To si pak zapamatujete nebo zapíšete. Mně osobně se to ale moc nedaří, vždycky to zapomínám. Zároveň neočichávám každý sáček, většinou si pamatuju, co je víc vzadu nebo který je ten poloprázdný uprostřed.

 

Označení sáčků nebo kořenek

    Málokdo je takový šikula, aby si zapamatoval pořadí deseti sáčků. Většinou si vybavíte pár prvních a tím to končí. Proto si spousta lidí koření označuje

 

Braillovo písmo a značky

    Na kořenku se dá přilepit nápis v Braillově písmu, napsaný např. na dymopásce. To je taková praktická samolepicí páska. Experimentovala jsem i s vypícháním nějaké značky na sáček, ale moc se mi to nedařilo, protože okraj je úzký a musíte dávat pozor, abyste nepropíchli část s kořením. Takže zůstaneme u toho Brailla.

 

Výhody

n  Nemusíte mít další zařízení

n  Přehlednost – sáhnete na kořenku a vidíte

n  Nemusíte nic otevírat ani očichávat

 

Nevýhody

n  Padání nápisu z kořenky (za tento postřeh děkuji jedné ze čtenářek)

n  Musíte vlastnit Pichtův stroj s úchyty na dymopásku nebo dymokleště

n  Označování sáčků by se prodražilo, musel by se označit každý zvlášť – dymopáska pak nelepí

n  Nelze psát dlouhá slova, aby se nápis na kořenku vešel. Takže třeba místo „nové koření“ byste museli napsat „nové k.“ nebo „nk“. Braillovo písmo je totiž větší než písmo běžné a nedá se zmenšit.

 

Pero PENfriend

    Ve zkratce je to čtečka, kterou přiložíte ke speciálnímu štítku a ona vám přečte, co jste si k němu nahráli. Nalepíte nálepku třeba na kmín, přiložíte k ní pero a nahrajete „kmín“. Až budete příště vařit, vezmete sáček nebo kořenku, přiložíte pero k nálepce a ono zahlásí: „kmín“. Osobně tuto čtečku nepoužívám ani jsem ji neměla v ruce, jen jsem o ní slyšela a ověřila si, jak funguje a jestli se ještě prodává.

 

Výhody

n  Menší velikost štítku

n  Možnost delšího popisu (můžete si, pro mě za mě, nahrát třeba: „kmín mletý, dvě lžičky na čtyři porce guláše, jednu lžičku do brambor, když přijde babička, tak dvě“, případně si to můžete nazpívat, pokud by vás něco takového bavilo – nahrávka může být dlouhá až hodinu)

 

Nevýhody

n  Nutnost používat elektronické zařízení u vaření. Představte si, že máte na plotně jídlo, do kterého budete dávat čtyři druhy koření. Vezmete sáček a pero, abyste přečetli popis. Pak musíte pero dát mimo dosah vaření a zase ho vzít, abyste přečetli další popis. Právě proto jsem si podobnou čtečku nikdy nepořídila. Když už, spíš by se hodila na popis oblečení (něco jako: „Prát na třicítku, neladí s bílou a modrou.“). Pokud se někdy rozhodnu k poznávání potravin elektronickým zařízením, určitě bych si vše připravila dopředu a pak skombinovala s poznáváním čichem. A to už je rychlejší očichat to rovnou.

 

Vyfocení chytrým telefonem nebo kamerou OrCam

    Princip je stejný jako u PENfriendu, jen nemáte žádnou nálepku. Místo toho vyfotíte sáček mobilem nebo kamerou a zařízení přečte vše, co je na něm napsáno. Osobně jsem tento způsob nezkoušela, ale jeden později osleplý známý tvrdí, že to jde. Existují i aplikace, které rozpoznají čárový kód a přečtou informace o produktu na základě něj.

 

Výhody

n  Na rozdíl od předchozích způsobů nepotřebujete asistenci vidícího (jinak je potřeba, aby vám někdo sáčky pomohl správně roztřídit a oblepit, jedinou výjimkou je rozpoznání čichem, kde je vidící potřeba jen u koření, která zatím nepoznáte)

n  Dovíte se více informací, např. velmi užitečné může být znát datum spotřeby

 

Nevýhody

n  Nutnost manipulace s elektronikou v blízkosti vaření nebo přípravy předem (viz PENfriend)

n  Pro nevidomého od narození bude asi focení ze začátku pomalejší, i když telefon vás už dnes upozorní, že fotíte špatně (alespoň v případě textu). Šikovná hračička ale může být dobrým pomocníkem, když nevaříte, pokud jste koření právě přinesli z obchodu a potřebujete ho roztřídit.

 

    Tento výčet různých způsobů a jejich kombinací rozhodně není vyčerpávající, protože kreativitě se meze nekladou. Pro mě je nejjednodušší neobtěžovat se s nějakými krámy a prostě něco popadnout a očichat, ale někoho jiného to může zdržovat a naopak pro něj bude rychlejší sáček vyfotit.

    A my příště opustíme kuchyni, ke které se zase vrátíme jindy, a podíváme se na otázku samostatného bydlení nevidomého.