Se slepcem o slepotě, jak ji neznáte

    Pár měsíců po mém nástupu do prváku jsme se školním sborem zpívali v pražském divadle Hybernia. Doprovázeli jsme sólový zpěv a hru na kytaru nějakého nevidomého Afričana. Byla to taková řízená improvizace, kdy jsme sice v notách měli napsané, co přesně máme zpívat, ale nikdo dopředu nevěděl, kolikrát se to zopakuje. Že to určuje sólista podle své aktuální nálady, jsme se dověděli v podstatě až na generálce.     Nějak jsme se nemohli sejít a nikdo nevěděl proč. Všimla jsem si, že sólista zpívá o jeden refrén méně, než máme v notách, a tak jsem na to upozornila. Prostor sálu byl obrovský a byla tam ozvěna, a tak jsem považovala za vhodné promluvit dostatečně nahlas, aby mě všichni slyšeli. Nevěděla jsem ale, že v místnosti jsou zapnuté mikrofony. Místo toho, aby mě na to někdo taktně upozornil, se ozvala pološeptem pronesená poznámka o psychiatrovi. Dotyčná se zřejmě vůbec nesnažila být nenápadná, možná jí ani nevadilo, že ji poznám. Podotýkám, že na škole byli ještě další nevi

Nevidomý ráno vstal, zapnul si počítač a začal se věnovat svým záležitostem. Zřejmě ho nenapadlo, že ráno se snídá. Alespoň to tak vypadá. Několikrát se stěhoval a mezitím začal bydlet na internátě, takže v kuchyni rodičů se neorientuje. Ani by to nemělo cenu – vždyť kdoví, co bude po škole. Tady stejně do budoucna zůstat nemůže, je tu špatná dopravní dostupnost. Musel by si tedy o snídani říct. Ale on to neudělá, přestože má hlad. Není snad mentálně postižený? Matka lomí rukama a diví se, jak to, že si takový inteligentní jedinec, který ve škole prospívá s vyznamenáním, nedokáže říct o jídlo. Vždyť je to, proboha, taková základní věc!!! Opravdu??? Samozřejmě, že je to i o povaze... ÚSKALÍ SKRYTÉ ASISTENCE Nevidomý se občas může dostat do situace, kdy navzdory věku nemůže samostatně uspokojovat své základní potřeby. Může to být např. v těchto případech: -           dospívající nebo dospělý nevidomý se domácí práce ještě nenaučil -           nevidomý nemá k jejich vý