Se slepcem o slepotě, jak ji neznáte

    Minule jsem vám vyprávěla pár nočních můr, které by asi mnohé z vás moc nepostrašily. A co si budeme povídat, smrt dcery krále Kořiláše by dneska už nevyděsila ani mě, stejně jako se asi i vy už méně bojíte tmy. Ale věřím, že se mi podařilo prakticky ukázat, že obzvlášť nevidomý od narození může víc vnímat některé detaily, o kterých by vidomého nenapadlo ani přemýšlet.     Jedním z takových detailů je třeba hlas toho, kdo načetl audioknihu (říkejme „načitatel“, ať je to kratší). Pro ty, kdo nevědí: existuje několik knihoven pro nevidomé, které nabízejí knihy v textové i zvukové podobě. Vzhledem k tomu, že kazety tu byly dříve než mluvící počítač, nejstarší je zvuková kniha, tj. čtená někým, nikoli hlasem počítače. Takové knihy u nás nabízí Knihovna a tiskárna pro nevidomé K. Em. Macana (zkráceně KTN).     Knihovny pro nevidomé nejsou klasická nakladatelství audioknih, kde si můžete zakoupit knížku načtenou Richardem Krajčem a doprovázenou skvělou hudbou. Knihy načítají většinou

    V minulém článku jsme se bavili a na Facebooku posléze i diskutovali o tom, jaké to je vidět a že někdo, kdo si to neumí představit, nemůže vidět ani ve snu. Potěšily mě postřehy některých z vás ohledně nočních můr poslepu. Jedna čtenářka velmi trefně napsala, že každý člověk, ať už vidí nebo ne, se bojí selhání. Měla jsem hromadu nočních můr o maturitě, pokažených koncertech či ztracených dokladech a kromě toho, že jsem v nich neviděla a místo tužkou psala Braillem, se nijak nelišily od nočních můr člověka bez postižení.      Myslím si ale, že nevidomý je náchylnější ke strachu z určitých věcí. – Vidomé čtyřleté dítě bez jiného postižení (např. autismu) asi nedostane hysterický záchvat, když se nečekaně dotkne smotané šňůry na prádlo. O tom si ale budeme povídat příště. Dnes vám nabídnu pár vlastních nočních můr, které bych možná jako vidomá neměla a kterých byste se vy možná nebáli. Nebo ano?   1.       „Vrčátko“ u ucha      Tohle se mi zdálo, když jsem měla asi čtyři rok

    Občas se mě někdo zeptá, jestli ve snu vidím. Odpověď zní NE. Většinou se nám zdá jen o věcech, které si umíme představit nebo vymyslet. A zdá se nám o nich jen tak, jak si je umíme představit nebo vymyslet.   Jak hmatá oko?     Hlavně jako malá jsem občas přemýšlela, jaké to vlastně je vidět. Říkala jsem si, že to musí být podobné, jako když něco cítím prsty, akorát to člověk cítí očima. Ale jak to cítí? Jak může někdo okem cítit, že je něco hladké nebo hrubé, když se toho to oko nedotýká? Jaký je to pocit v tom oku, když zároveň víte, že je to hladké nebo hrubé, ale necítíte to? Jak se dá něco ohmatat okem, když oko nehmatá? A tady jsem se zasekla.     Mám zachovaný světlocit, takže poznám světlo a stín. Teď, když jsem starší, vím, že vidění se zakládá na světle. Jenže sama vidím jen větší světlo, menší světlo, šero a tmu, takže světlo je pro mě spíš jako jednolitá hmota. Nedovedu si představit, že by mohlo vytvářet nějaké tvary, a už vůbec nechápu, jak může člověk jenom