Se slepcem o slepotě, jak ji neznáte

    V minulých devíti článcích jsme si představili některé výhody, které mně osobně přináší život s handicapem. Devatero ctností, které jsem k nim přidala, samozřejmě není úplně přesné, čehož si pozorný čtenář jistě všiml. Např. k příhodě s opisováním by se kromě pracovitosti mohla hodit i pečlivost, k příhodě s prezentací trpělivost a ke zkušenostem s různými lidmi by se možná víc hodila empatie, kterou jsem do série vůbec nezahrnula.     Stejně tak by se mým textům dalo vytknout, že dělají z vidících hlupáky, lajdáky a lemply. Asi jako když jedna čtenářka o mých článcích o nevidomých napsala, že v nich někdy vypadáme jako úplní joudové. Nejen proto, že to bylo skombinováno s pochvalou, mě její recenze neurazila, ale naopak pobavila, neboť byla nad míru výstižná. Když chcete něco popsat do detailů a pojmenovat věci, o kterých se nemluví, občas se něčemu podobnému zkrátka nevyhnete.      Při psaní o nevidomých si samozřejmě dávám velký pozor, aby věci neznalý čtenář nenabyl dojmu

Jsem zvyklejší na riziko     Když byl Covid, přišlo mi, že všichni kolem se hroutili. Co když nakazí sebe nebo druhé, co když se nebudou moct setkat, co když, co když … Teď mám na mysli lidi, kterým se nic nedělo – nikdo neumíral ani v danou chvíli nepřicházel o příjmy – v ostatních případech bychom se bavili o zcela jiné situaci. Jde mi o strach z rizika, které tu je, ale zatím nic reálně nenastalo.     Ani já jsem koronavirové onemocnění nezlehčovala. Když jsem někam šla, vzala jsem si roušku nebo respirátor, myla jsem si ruce, přemýšlela jsem, co bychom dělali, kdybychom kvůli nákaze nemohli jít do obchodu. Ale nic víc. Žádný zničující strach, který jsem viděla u některých lidí.      Jako by předtím nic nehrozilo a najednou hrozí všechno. Já ale jako člověk s handicapem viděla jinou realitu. Riziko tu bylo stejnou měrou v době Covidové i předcovidové, jen se o něm v prvním případě víc mluvilo.     Jako nevidomá žena jsem zranitelnější. Pokaždé, když jsem vyšla na ulici, mi

Práce mi nesmrdí     I když se snažím a v mnohých věcech jsem a v jiných možná ještě budu lepší než vidící, stále je dost toho, v čem se jim nevyrovnám. Nedokážu rychle a efektivně pracovat s obrovským množstvím různě uspořádaných webových stránek, protože se na každé nejprve potřebuju zorientovat. Některé weby, počítačové programy nebo mobilní aplikace pro mě vždy budou neovladatelné, protože jejich vývojář si nikdy nedá tu práci, aby je zpřístupnil pro odečítač obrazovky. Úklid podlahy mi trvá déle, protože na rozdíl od vidícího musím důkladně vytřít celou plochu. Nedokážu se rychle zorientovat v neznámé budově, a i kdyby mi to technický pokrok nakonec plnohodnotně umožnil, vždy budu pomalejší. Nemůžu pracovat jako záchranářka, lékařka, policistka či asistentka jiných lidí s postižením nebo být dobrovolnice, která rozdává jídlo lidem bez domova.     Snad v každé činnosti, do které se kdy pustím, budu nějakým způsobem znevýhodněna: Jako sociální pracovnice nemůžu pracovat v soci