Se slepcem o slepotě, jak ji neznáte

    Když máte pocit, že se nevidomý řítí do nebezpečí, první, co vás napadne, je zakřičet „Pozor!“. Tohle slovíčko ale může být pěkně záludné. Pojďme se na to společně podívat:   Zastavit, nebo uhnout?     Když zakřičíte „Pozor!“, znamená to nebezpečí, ale nevidomý neví jaké.   Příklad     Na nevidomého se řítí tiché auto. Kolemjdoucí zakřičí „Pozor!“. Nevidomý zastaví, aby zjistil, co se děje. Auto ho srazí.   Řešení     Pokud se vám v takové situaci podaří zachovat chladnou hlavu, je lepší zakřičet „Auto!“, „Zpátky, auto!“ nebo něco podobného.      To je samozřejmě velmi obtížné a ani vy, ani nevidomý byste nemuseli stihnout zareagovat. Berte tedy tento příklad spíš jako modelový, abychom pochopili, co se to při tom „pozoru“ vlastně děje.   Příklad 2     Nevidomý jde po ulici a před ním je výkop. Kolemjdoucí zakřičí „Pozor!“. Nevidomý neví, co se děje. Lekne se, zazmatkuje a uskočí přímo do díry.   Řešení     Tady je to o dost jednodušší. Místo „Pozor!

Špatný příklad     Dáte nevidomému ruku na vrata s velkým reliéfem J. A. Komenského s dekorativním pozadím a zeptáte se, co si myslí, že to je. Komenský má pokrčené ruce, má na sobě biskupské roucho, v jedné ruce drží trojúhelník a ve druhé pero.     Takový obrázek obsahuje příliš mnoho detailů a nevidomý nerozezná ani postavu, která je kvůli rouchu skrytá, natož co má na sobě a co drží v ruce. Navíc ho pravděpodobně zmate dekorativní pozadí.   Správný příklad     Nejprve popíšete, co je na obrázku. První informace může být jednoduchá, aby nevidomý jen pochopil, co ohmatává. Např. „Na vratech je Komenský, v levé ruce má trojúhelník, v pravé ruce pero a kolem sebe krajinu.“ Pak popisujete konkrétní detaily, na které nevidomý sahá. Je to samozřejmě na domluvě – někomu stačí ukázat jednu část, třeba hlavu, zatímco jinému musíte sami jezdit jeho rukou po obrázku.   Tip: Pokud chcete procvičit orientaci na obrázku, nejprve ho popište včetně detailů a pak nechejte nevidoméh

    Sice nezastávám tu hloupou zásadu, že kdo nepíše déle jak týden, je mrtvý, ale pokud něco slíbím, vždycky to dodržím. Kdysi jsem vám slibovala povídání o složitějších obrázcích a sochách. Tady je a snad se při něm i pobavíte.     Každý nevidomý vnímá trošku jinak podle toho, jakou má představivost a předchozí zkušenosti. Tohle povídání bude tedy spíš o tom, s čím jsem se potýkala já.   Divnost místo obličeje     Kdyby mi někdo řekl, ať nakreslím postavu z profilu, nedokázala bych to ani teď. Strašně dlouho jsem nechápala, proč je na obrázku jen jedno oko a kus něčeho a které části obličeje že to vlastně vidím.      Když si sáhnu na skutečný obličej z boku, nemá oko na stranu jako ryba, takže by mě nikdy nenapadlo ho takhle namalovat. A vůbec netuším, kde by pak mělo být nakreslené ucho. Stejně tak celého člověka z boku mám problém nakreslit naplocho, protože plochý není.      Vlastně jsem úplně zapomněla, jak taková postava z boku na obrázku vypadá. Asi bych nakreslil