Žádost o příspěvek na zvláštní pomůcku z pohledu neschopného uživatele - dohra

    Žádosti o příspěvky na naše počítače už máme vyplněné a v běhu, ovšem je tu ještě jedna taková drobnost: Po vyplnění je třeba podepsat dvě poučení (jedno souvisí se spoluúčastí, aby měli úřady pojistku, že opravdu víte o možnosti ji neplatit, druhé obecnější vyjmenovává vaše práva a povinnosti). Na webových stránkách Úřadu práce je nenajdete - úředník je posílá přímo žadateli. Což v praxi znamená absenci pohodlné možnosti vyplnit tam to datum on-line a odeslat to podepsané bankovní identitou (pokud to jde a já na to jen nepřišla, kdyžtak mě opravte). Datovkou by to sice šlo, jenže jak tam napsat to datum, když to není vyplnitelný formulář, ale normální needitovatelné PDF?
    Rozhodli jsme se tedy počkat na příchod dokumentstva k manželově žádosti, doma to vytisknout, podepsat a na úřad zanést osobně. Konkrétně dnes. Už tak mi to připadalo poněkud trapné vzhledem ke skutečnosti, že úřednice byla velmi rychlá a papíry k podepsání mi poslala obratem hned druhý den. To jsem ovšem ještě netušila, co nás čeká: Konkrétně dnes jsme definitivně zjistili, že se nám porouchala tiskárna. Kopírovací centrum u nás prý není (vzhledem k časové tísni jsem neověřovala - mám to od vidících rodinných příslušníků), takže se to bude muset vymyslet jinak.
    Sedla jsem k počítači a pátrala, zdali by se to nějakým víceméně přístupným (rozuměj proveditelným) způsobem nedalo vyplnit on-line s tím, že v případě zdaru bychom vyrobili datovku i manželovi a já bych jen zavolala na úřad, jestli ta datovka skutečně nahradí platný podpis a jestli skutečně nevadí, když v příslušném políčku nic nebude. A hlavně že ty datovky máme, když jsme je předtím neměli.
    Jelikož Adobe Acrobat Reader v oblasti přístupnosti mírně pokulhává, avízovaný nástroj "Vyplnit a podepsat" ve mně nevzbuzoval přílišnou důvěru. Přesněji řečeno, mé odhodlání vyzkoušet bezplatnou zkušební verzi zmařil požadavek společnosti Adobe na zadání údajů k platební kartě s tím, že nechce-li zákazník po uplynutí zkušební verze platit, musí předplatné zrušit. Což o to - nepodezírám Adobe z krádeže platebních údajů. Jen se mi zkrátka a dobře nechce zadávat číslo karty kvůli něčemu, o čem nevím, zda to budu schopna používat.
    Po úspěšném nalezení jakéhosi on-line PDF editoru, v němž se dalo do dokumentu dokonce i psát (a dokonce to i četlo!), jsem mnou úspěšně vyplněný, AI zkontrolovaný dokument zavřela bez uložení. Důvod? Pro možnost stažení bych musela zaplatit předplatné, což by znamenalo zadání platební karty. Což o to, tenhle editor bych si i zaplatila, jelikož to fakt (nekecám!) fungovalo. Jenže jak mám vědět, že to není nějaký šmejdský počin, který mě obere, když ten název neznám? Kdybych měla víc času a sil nazbyt, pokusila bych se příslušné informace vyhledat přes Google. Tak snad někdy příště.
    Než jsme se vydali na úřad s flashdiskem s nevytištěnými, nepodepsanými dokumenty (aby to při vší té trapnosti pečlivá úřednice k tomu všemu našemu prodlení ještě nemusela hledat), napsala jsem do nevidomské technologické FB skupiny narychlo dotaz na správný postup vyplňování podobných záležitostí. S překvapením jsem zjistila, že odpověď nemají ani někteří technicky zdatnější našinci. No neříkejte mi, že všichni, kteří posílají ty žádosti on-line, mají doma tiskárnu a koukačstvo, které to s nimi podepíše, aby to následně mohli poslat datovkou na podatelnu. Tomu se mi zkrátka a dobře ne a nechce věřit. Koukám, že ani ta datovka není samospásná.
    Na úřednici nejspíš působily nějaké ty změny počasí, jelikož z našeho příchodu ve třech (zdaleka ne prvního) byla mírně zmatená. Zřejmě si myslela, že jí neseme ještě nějaké podklady navíc, což jsme pochopitelně nenesli - všechno už máme zaevidováno a rozběhnuto - jediné, co chybělo, byla přinesená a podepsaná poučení.
    Po odchodu z úřadu jsme rozvinuli konspirační teorii, že má omluva o rozbité tiskárně byla interpretována jako přání tu žádost kapánek doplnit. Ve snu by mě nenapadlo, že by sdělení o poruše tiskárny spolu s nepředložením požadovaných dokumentů mohlo být interpretováno jako informace o poruše tiskárny braillské, o niž manžel žádal už před osmi lety a díky které je na našem maloměstském úřadě nezapomenutelnou osobností. Nebo jsme jen příliš velcí konspirátoři a na vině nebylo nic jiného než počasí? Mimochodem, vlastní flashku nesmějí do PC na kontaktním pracovišti Úřadu práce strkat ani úředníci. Chápu - GDPR a případný virus nejdou zrovna dvakrát dohromady. Tak jsme jim to hledání holt neulehčili.
    Korunu jsem tomu nasadila já (rovněž přiblblá z počasí) dotazem, zda můžeme příště na úřad dorazit bez doprovodu. Odpověď mě příjemně překvapila a zároveň trochu zahanbila: ano, vždyť nejsme nesvéprávní. Vím vím - člověk nemá podporovat předsudky v chodu tím, že je sám uplatňuje. A taky vím, že je to moje vlastní zásada. Jenže i rebel jako já potřebuje v tom rozbouřeném zrakáčském životě nějakého toho kouska jistoty. Zkrátka a dobře jsem neslyšela o nikom, kdo by se na úřad vypravil sám. Než abych riskovala, že nás tam doplazím, a pak si ještě vyslechnu nějaký ten kec, případně vůbec neprojdu vyvolávacím systémem, raději jsem se dopředu zeptala.
    Jak mám, panenko skákavá, vědět, že se tentokrát žádné umělé bariéry nekonají? Jistě - mám telefon a podepisované dokumenty si můžu vyfotit, tudíž z hlediska zákona je vše v pořádku. Jenže manžel chytrý telefon nemá, takže jeho potenciálním svědkem bych byla vlastně já. Jak mám při absenci křišťálové koule vědět, že to opravdu nikomu nebude vadit? A jak mám vědět, že si i tady budou umět poradit s naší potřebou obejít vyvolávací systém?
    Chápu - jako vykonavatelka pomyslného povolání "člověk se zdravotním postižením" bych měla něčí případné vadění brát jako součást své práce. Jenže víte co? Já strašně nerada dělám přesčasy. Další aktivitu tohoto druhu očekávám až někdy na jaře. Tak to prosím, vážený neznámý zaměstnavateli, berte na vědomí.

    P.S. Výroba manželovy datovky se prozatím odkládá na dobu neurčitou.