Když vypadnou pojistky aneb I vy se můžete oholit potmě

    Představte si, že praskla žárovka a zrovna ji nemůžete vyměnit. Jenomže se nutně potřebujete oholit – zítra jdete na lepší a chcete vypadat dobře! Tragédie? Kdepak, zvládnete to i potmě. Tady zůstaneme u holení podpaží z pohledu dámy, snad se pánové nebudou nudit Připomínám, že jiná nevidomá žena to může dělat jinak, než jak to dělám já. Pokud chcete načerpat více inspirace, můžete si projít komentáře v minulém příspěvku na mé Facebookové stránce "Já slepá v životě", kde se k tématu holení vyjádřilo několik dam z řad našinců. A teď jdeme na to:

    Pokud máte holicí strojek a jste zvyklá ho používat, sáhněte raději po něm. Pokud ne, vzpomeňte si, kam si obvykle dáváte žiletku. Máte? Bezva!

    Odklopte krytku a pro jistotu žiletku umyjte mýdlem a osušte. Uchopte ji držátkem dolů a sahejte na ni vždy směrem k němu. Nemydlete se, abyste chlupy lépe cítila. Osobně mám radši, když žiletka není mokrá, ale každý to musí dělat tak, jak je zvyklý – napoprvé není vhodné příliš experimentovat. Pokud se namydlíte, další postup je stejný, jen je podle mě náročnější se průběžně kontrolovat.

    Pohlaďte si chlupy v podpaží, jako když hladíte zvířátko. Najděte polohu „proti srsti“. Pak začněte ve stejném směru přejíždět žiletkou, kterou držíte držátkem ve směru holení.

    Po pár tazích žiletku prohrábněte směrem k držátku, abyste odstranila překážející chlupy. Pak zase pohlaďte podpaží a zjistěte, kde máte pokračovat. Takhle to opakujte, dokud v žádném směru nenahmatáte dlouhé chlupy. Pozor, hlavně ze začátku moc netlačte, abyste se nepořezala a nepoškrábala. Při prvních tazích byste měla chlupy spíš hladit a skoro čechrat.

    Soustřeďte se, v jaké poloze je žiletka. Musíte na kůži cítit větší plochu. Nikdy žiletku nenaklánějte držátkem k sobě – pokud si nejste jistá, raději ji nakloňte držátkem víc od sebe a pomalu vracejte. Když se zrovna potřebujete zkontrolovat, dejte žiletku do ruky, která nepracuje – nebudete ji muset odkládat a hledat a budete mít stoprocentní jistotu, že je pořád čistá.

    Při kontrole odstraňujte přebytečné chloupky i z podpaží, abyste lépe cítila, kde už nic nemáte. Pokud si netroufáte holit se nenamydlená, budete muset před kontrolou opláchnout pěnu, abyste případné chloupky cítila, a pak opět namydlit. Po akci žiletku umyjte mýdlem a dejte na ni krytku, abyste se nepořezala.

 

    Můj manuál na holení možná vypadá složitě – ledacos se dělá jednodušeji, než jak je to napsané. Kdybych se ale při holení natočila na video, pár lidí by si možná řeklo něco jako: „Téda, ono to jde i bez zraku!“ nebo „Hmm, ta je šikovná!“ Nikomu z nás by to ale nic nedalo a mně by někdo musel pomáhat s kamerou (o tom, že se rozhodně nikde nechci ukazovat polonahá, ani nemluvím – to je snad samozřejmé).

    Když to napíšu, bude pro vás snazší si představit, jak to vlastně dělám a jak může být život nevidomého vlastně bohatý díky detailům, které dokáže vnímat. A možná se mi tak alespoň trochu podaří vyvrátit mýtus, že když člověk nevidí, je o něco důležitého ochuzen. Proto vám čas od času nabídnu podobný „manuálek“, jak se dá to či ono udělat bez zraku. A kdoví, možná si časem něco z toho budete chtít i vyzkoušet. …

 

Poznámka:

    Když se holím já sama, samozřejmě nad tím takhle do detailu nepřemýšlím. Svůj dnešní popis jsem vytvořila tak, jak bych to učila někoho, kdo se poslepu ještě neholil.

 

    p.s. Nikdy jsem se neholila jako muž a ani to nemám v plánu, takže vám nemůžu předložit podobný návod z pohledu pánských vousů. Podle toho, co vím od manžela, je pro nevidomého muže lepší používat holicí strojek a nenechat si vousy narůst příliš dlouhé.