Devět ctností nevidomé aneb Má život s handicapem i nějaké výhody? - 3. ctnost – Pečlivost

Jsem zvyklá mít ve věcech systém

    Ubozí spolužáci do třetice: Když vyučující posílali e-mailem prezentace, snažila jsem se je hned uložit do příslušné složky. Pokud jsem to neudělala včas, prostě jsem logicky zdola nahoru prohrabala maily a stáhla si vše, co má být stažené, abych se v tom nemusela hrabat víckrát. Jestliže se mi něco takového stalo, bylo to sice nepříjemné, ale moje blbost – měla jsem to uložit hned. Ne tak ovšem vidící spolužáci.

    Ne že bych nikdy nic neztratila a pak si to nenechávala poslat od kolegů. Jenže podle toho, jak často někdo postrádal starší školní materiály, bych soudila, že ty maily snad v náměsíčnosti mazali. Prohrabání mailů je pro ně přeci jednodušší než pro nevidomého, protože nemusejí pár vteřin čekat, než jim to konečně vykecá odesílatele, a vidí rovnou předmět, jméno i datum.

    Jedna vyučující poslala materiály na výuku den předem. Věděla jsem, kdy bude přednáška, a vše jsem si dopředu uložila a připravila tak, abych s tím pak mohla bez problému pracovat. Nastala hodina, toho času on-line, a ouha, vyučující nešla sdílet obrazovka.

    Vyzvala nás tedy k něčemu, co já dělala prakticky pořád, tedy k vlastnoručnímu otevření studijních materiálů. Urychleně jsem se pustila do práce, abych náhodou nezdržovala – vidící přeci vidí, a tak to určitě zase budou mít všechno rychleji a já budu pozadu. Uplynula minuta a někteří to stále nemohli najít. Na pomoc přispěchaly pokyny vyučující, kterak si otevřít příslušnou složku. Následovala další minuta úporného hledání, zatímco já přemýšlela, co má cenu začít číst bokem, abych tu jen tak neseděla, když už si u toho ani neodpočinu. Jsem zkrátka zvyklá se připravovat a vyznat se ve svých věcech. Mám tak nějak zakořeněné v podvědomí, že kdybych hledala a otevírala soubor dvě minuty já, přijde stigmatizující komentář od učitele ze základky nebo mi nikdo nedá práci.

    Myslím, že nevidomý člověk má tendenci být pečlivější a systematičtější, aby si co nejméně komplikoval život a aby se co nejlépe začlenil do společnosti. Důkazem budiž jedna firma, jíž jsem klientkou. Její zaměstnanci jsou nevidomí a musím říct, že to je snad jedna z nejlepších firem v oblasti komunikace a péče o klienta. Vždy zavolali zpět na nepřijatý hovor a odpověděli na zprávu, stejně jako vždy odpověděli na zavolání nazpět, pokud jsem já nebyla u telefonu. Záměrně nejmenuju, abych tu nevytvářela skrytou reklamu, nicméně někteří nevidomí čtenáři asi budou vědět. Je to velmi příjemné – nemusím nic urgovat, můžu se spolehnout, že dostanu odpověď včas. Pokud bych měla na výběr, nejspíš bych byla raději klientkou nevidomého zaměstnance či podnikatele – handicap sice pečlivost nezaručuje, nicméně k ní tak nějak svádí.