Devět ctností nevidomé aneb Má život s handicapem i nějaké výhody? - 4. ctnost – Nepovrchnost

Jsem zvyklá poslouchat

    Powerpointové prezentace jsou něco, bez čeho se dnes vidící vysokoškolští studenti neobejdou. Jakmile prezentace nebyla a muselo se jen poslouchat a psát si poznámky, nastalo brblání. Jediný šťastný člověk jsem byla já, protože pro mě je práce s prezentací během přednášky, natož pak po ní, o něco těžší.

    Nejen že jsem zvyklá poslouchat a psát si poznámky, ale nedám ani na první dojem a v případě potřeby se nenechávám odradit ani nepříjemným či monotónním hlasem. Jednou jsme např. měli učitele, který měl strašně nepříjemný hlas a i vidícím byl nesympatický. Spolužáky jeho výklad hned na první hodině omrzel a přestali dávat pozor. Když už si něčeho všímaly, tak to byly věci, které učitel řekl nešťastně.

    I mně byl dotyčný jako člověk velmi nesympatický. Na rozdíl od spolužáků jsem však změnila strategii, a místo na první dojem jsem se soustředila na to, co říká. Nejen že jsem se dověděla spoustu zajímavých věcí, ale ještě mě tolik nevyváděly z konceptu některé ne příliš vhodné, rádoby vtipné poznámky, protože jsem je chápala víc v kontextu výkladu. Takové nesympatické učitele, kterým na hodinách všichni spali, protože mluvili monotónně nebo méně stravitelně, ale jejich výklad byl ve skutečnosti zajímavý, a nakonec se ukázali být výbornými profesionály a slušnými lidmi, bych mohla jmenovat ještě minimálně dva.

    Samozřejmě že jsou chvíle, kdy i já dávám na první dojem. I to, že je nám někdo nesympatický nebo se nám způsob jeho výkladu nelíbí, může vypovídat o něčem důležitém, čemu je potřeba věnovat pozornost. Jednou jsem např. kamaráda-křesťana upozornila, že kazatel, jehož kázání mi poslal, působí podle hlasu nezakotveně, a že tedy nebude dobrým duchovním vůdcem. Kamarád si toho předtím nevšiml, protože se nechal obalamutit vzletnými, leč nesmyslnými slovy o kráse a lásce. Jen to nedělám tak, že půjdu volit prezidentského kandidáta podle vzhledu nebo nebudu poslouchat člověka jen proto, že mluví rozvláčněji nebo má neestetický hlas. Vždy se nejprve snažím pochopit, proč mi ten člověk není sympatický a co to vypovídá o jeho výkladu.

    Je pravda, že jsem se už docela vycvičila v luštění signálu prvního dojmu, a tak kolikrát i já něco odepíšu po pár vteřinách. Jen se nad tím pak potřebuju zamyslet a pojmenovat si, co mi vadilo. Což je právě ta klíčová maličkost, kterou někteří neudělají, a zbytečně se tak ochudí o něco zajímavého či obohacujícího. – Efekt prvního dojmu je ošemetný, pokud jej nedoprovází jistá dávka sebereflexe.

    Nenechte se ale zmýlit – spousta nevidomých se zamilovává podle hlasu a výsledek tomu pak někdy i odpovídá. Já sama dokážu v některých případech z hlasu nebo stylu komunikace ledacos vyčíst, rozhodně to ale není něco, co by uměl každý nevidomý. A co víc, ne každého je možné takhle přečíst. A když už jsme u těch přednášek, je fakt, že vůči učitelům bývám trochu shovívavější. Když už někde máte sedět devadesát minut, není radno si to zošklivovat. I když bych si takovou přednášku ve volném čase asi nepustila, je to pro mě další příležitost ke zkoumání vlastního posuzování podle prvního dojmu.