Se slepcem o slepotě, jak ji neznáte

    Dnes jsem se svým obvyklým zpožděním četla v nějaké staré Zoře* článek o alkoholu. Autorka v něm popisovala údiv své vidící kamarádky nad faktem, že nevidomí holdují jeho konzumaci, když si tím přece kazí vizitku u veřejnosti.      Okamžitě jsem dostala sto chutí vypít natruc dvacet panáků vodky na posezení a po vzoru některých místních vidomých občanů vyrazit zpívat na náměstí. V onom ohavném počinu mi zabránilo pouze vědomí, že by mi nejspíš bylo pěkně blbě, že vlastně tvrdý nepiju a že by mě nic podobného nelákalo, i kdybych viděla, jelikož zkrátka a dobře nepatřím k tomuto druhu konzumentů.      Nebudu se přece stylizovat do role alkoholika nebo naopak abstinenta jen proto, že mi zrovna neslouží oči, které jakožto nepříslušející k částem mozku, ovlivňujícím myšlení, prožívání a úsudek, nemají s dotčenou problematikou pranic společného. Nehledě na fakt, že u skutečných alkoholiků a abstinentů by požadavek na stylizaci tak docela nefungoval.   Nevidomý opilec, nebo opil

    Co se nových trendů týče, obyčejně bývám za svými známými sto a více let pozadu. Od doby, co jsem svou sedm let starou powerbanku nalezla mrtvou, už uplynul nějaký ten pátek. Pár dní před odjezdem někam, kde bych ji eventuálně mohla potřebovat, jsem konečně dospěla k poněkud vyhraněnému názoru, že bych si už ale opravdu mohla koupit novou.     Po chvilce šušnivého googlení jsem s hrůzou shledala, že dnešní powerbanky mohou mít jeden i více výstupů, jež je třeba nezaměnit se vstupem. Jediné, v čem jsem se víceméně vyznala, byla kapacita. Na otázku, zda mi tatáž krabička bude schopna nabít jak telefon, tak dvoje sluchátka, aniž by některému ze zařízení zavraždila baterku, mi strejda Google neposkytl jednoznačnou odpověď, tudíž jsem usoudila, že bude rozumnější nakráčet s vidícím do elektra a tam se zeptat.     V zájmu zdraví všech zařízení jsem je pěkně i s káblíky sbalila do kabely a vyrazili jsme. Soustředěně jsem přítomnému prodavači přednesla svůj požadavek, co že to potřebuj