Se slepcem o slepotě, jak ji neznáte

    Taky tolik nesnášíte takové ty články typu „Pět tipů, jak si udržet šťastnou mysl“, „Deset faktů o blablabla“ nebo „Pět kroků ke spokojenému životu“? Já jakbysmet. Nejvíc mi asi vadí taková nějaká nabubřelost a dojem, že autor spolkl moudrost světa (resp. právě že nespolkl) a hodlá nacpat komplexní problém do zjednodušující, nejednou nepadnoucí škatule. Asi jako když se obří kozačky s kožichem snažíte mermomocí napěchovat do krabice od elegantních polobotek a divíte se, že to nejde.     Facebooková stránka "Já slepá v životě" a blog "Se slepcem o slepotě, jak ji neznáte" ovšem před pár dny svorně oslavily páté výročí své existence, takže by to přeci jen nějakou tu pětku chtělo. A tak jsem se rozhodla navzdory kozačkové nechuti sesmolit pět něčeho, abychom to tu trochu oslavili. Mých pět mýtů nevidomých o nevidomých tedy prosím neberte jako vyčerpávající výčet všeho, co si který nevidomý kdy o jiném nevidomém pomyslel. Je to spíš takových pár střípků, které j

    Systém nám vybral sedadla 12, 61 a 62 a nepřístupnost příslušné části mobilní aplikace Regiojet mi znemožnila na tom cokoli měnit. No což, říkám si, já nás s manželem odvedu na pětku a průvodce bude o tři čtvrtě autobusu dál. Dřív by mi to vadilo, poněvadž jednou jsem při sezení vzadu na pětce místo do Brna málem zajela do Vídně, když jsem neslyšela otevírání dveří a nedalo se orientovat podle slyšených stínů procházejících cestujících. Dnes už mám ale navigační aplikaci BlindSquare, tak si to zapnu někde po započetí zatáček a včas nás vypravím.     Můj omyl se ukázal být omylem, jakmile jsem dorazila k pětce. Mylně jsem si vyložila (nebo vyhalucinovala?) pokyn „Ještě dopředu.“, takže jsem si prostřední sedadlo málem spletla se schodem. Mozek začal stávkovat, tudíž mě nenapadlo nic lepšího než se spolucestujících zeptat na čísla. Ze sedadla přede mnou odešla čísi taška a já pochopila, že jsem zakotvila ve správné řadě.     Kde je ale to druhé místo pro manžela? Vlevo ode mě s

Vidící Arabové nebo Židé čtou zprava doleva. Já se pokoušela číst shora dolů. AI protestovala, ale neupozornila mě.     Venku bylo docela horko, takže jsem si usmyslila vyprat jednu poněkud korpulentní bundu na zimu. Doposud jsem se na údaje o teplotě praní doptávala vidících. Dnes jsem se rozhodla zkusit to mobilem.     AI byla natolik šikovná, že mi dokonce poradila, kde mám v té bundě hledat štítek s příslušným textem. Když jsem po ní ale chtěla, aby mi ho přečetla, byl oheň na střeše: Text na štítku není navzdory několikerému přibližování a oddalování čitelný, takže mám zavolat vidícího dobrovolníka.     Já si místo toho zavolala aplikace s funkcí čtení krátkého textu. Ty ovšem mou snahu ocenily hrobovým mlčením. Z o něco flexibilnější Zuzanky (porovnáváno se Seeing AI) se ozvala cca dvě čísla a jedno písmeno a tím to skončilo Jazyk jim nerozvázalo ani otočení štítku na druhou stranu a na obou stranách vzhůru nohama.     Logicky jsem se domnívala, že když je ta cedulka tak úzká, te