Se slepcem o slepotě, jak ji neznáte

Umím prohrávat     Setkala jsem se i s názorem, že vidící by některé výzvy překonali, jen se jim nechce. Doufám, že není pravdiví, jelikož pak by to znamenalo, že populace lidí bez zdravotního postižení sestává povětšinou z lajdáků, kteří jsou celí vedle z toho, že mají najednou překonat nějakou překážku nebo vyřešit problém nejen pomocí očí, nýbrž i pomocí logického myšlení a kreativity. Příjemněji se mi věří tomu, že mě zkrátka vlastní zkušenost se zdravotním postižením v některých oblastech lépe vybavila.     Přesto ale – nejsem zkrátka v některých věcech tak nějak ochotnější a flexibilnější? Kdybych neuměla rychle pracovat s informacemi, nedostanu práci. Jestliže se nenaučím ovládat komentáře na Facebooku, budu na něm trávit příliš mnoho času a nestihnu nic jiného. Pokud si neosvojím nebo nevymyslím pár zlepšováků a fíglů při práci v domácnosti, bude pro mě příliš náročná a zbytečně mě unaví. Pokud se nezamyslím, jak ...

Jsem zvyklá poslouchat     Powerpointové prezentace jsou něco, bez čeho se dnes vidící vysokoškolští studenti neobejdou. Jakmile prezentace nebyla a muselo se jen poslouchat a psát si poznámky, nastalo brblání. Jediný šťastný člověk jsem byla já, protože pro mě je práce s prezentací během přednášky, natož pak po ní, o něco těžší.     Nejen že jsem zvyklá poslouchat a psát si poznámky, ale nedám ani na první dojem a v případě potřeby se nenechávám odradit ani nepříjemným či monotónním hlasem. Jednou jsme např. měli učitele, který měl strašně nepříjemný hlas a i vidícím byl nesympatický. Spolužáky jeho výklad hned na první hodině omrzel a přestali dávat pozor. Když už si něčeho všímaly, tak to byly věci, které učitel řekl nešťastně.      I mně byl dotyčný jako člověk velmi nesympatický. Na rozdíl od spolužáků jsem však změnila strategii, a místo na první dojem jsem se soustředila na to, co říká. Nejen že jsem se dověděla spoustu...

Jsem zvyklá mít ve věcech systém     Ubozí spolužáci do třetice: Když vyučující posílali e-mailem prezentace, snažila jsem se je hned uložit do příslušné složky. Pokud jsem to neudělala včas, prostě jsem logicky zdola nahoru prohrabala maily a stáhla si vše, co má být stažené, abych se v tom nemusela hrabat víckrát. Jestliže se mi něco takového stalo, bylo to sice nepříjemné, ale moje blbost – měla jsem to uložit hned. Ne tak ovšem vidící spolužáci.      Ne že bych nikdy nic neztratila a pak si to nenechávala poslat od kolegů. Jenže podle toho, jak často někdo postrádal starší školní materiály, bych soudila, že ty maily snad v náměsíčnosti mazali. Prohrabání mailů je pro ně přeci jednodušší než pro nevidomého, protože nemusejí pár vteřin čekat, než jim to konečně vykecá odesílatele, a vidí rovnou předmět, jméno i datum.     Jedna vyučující poslala materiály na výuku den předem. Věděla jsem, kdy bude přednáška, a vše jsem si do...