JEDEN ZA VŠECHNY? NE, KAŽDÝ JEN ZA SEBE!

    Neodpovídání, o němž tak často mluvím v souvislosti s vlastním příběhem, není zdaleka jediným problémem, s nímž se při reakci na nabídku pomoci můžete u nevidomého setkat. Mnohem častější bohužel bývá, že je nevidomý na kolemjdoucího nepříjemný. Pokud vím, dělají to někteří později osleplí, kteří nejsou se svým handicapem smířeni. Může to však být i reakce na zátěž podobně jako mé dřívější neodpovídání.

    "U mě je problém, když spěchám. To pak sprostá slova lítají furt okolo. A já jsem nervózní a dělám na lidi blbej dojem. Ale když jsem v klidu, snažím se jim vše vysvětlit a usmívat se. Při mé současné profesi (masér) je to na místě." říká jeden nevidomý mladý muž. Jiného mladíka jsem zažila, jak křičí na zahraniční turisty "Nehrab na mě!" (pochopitelně česky) a rozhání se kolem sebe holí, jelikož se jej dotýkali bez předchozí domluvy. To může být pro nevidomého velmi nepříjemné a on se jakožto impulzivní a psychicky nevyrovnaný nedokázal se situací vypořádat. (Znám jej několik let, proto si dovoluji vyslovit takovouto charakteristiku.)

    Rozhodně nechci tvrdit, že takové jednání je správné. Nikoho neomlouvám, ani sebe. Nevidomý člověk by se měl chovat slušně stejně jako kdokoli jiný. Zrakové postižení rozhodně nikoho neopravňuje k nezdvořilému či neslušnému jednání s druhými. Na druhou stranu je zde určitá větší zátěž a někdy se to prostě nepovede. Myslím si, že lidé vnímají daleko bolestněji, když je na ně nepříjemný nevidomý, který zrovna nemá svůj den, než pokud se stejného prohřešku dopustí vidomá prodavačka v obchodě. Někteří se zatvrdí a řeknou si, že když jim tenhle nevidomý vynadal, neodpověděl nebo se dopustil jiné nedokonalosti, nebudou už nevidomým pomáhat. Ještě jsem ovšem neviděla člověka, který by řekl, že na něj byla dneska prodavačka nepříjemná, a tak zanevře na všechny prodavačky a nebude chodit nakupovat. A přitom je to naprosto totéž.

    Podobně se chovají i někteří zaměstnavatelé, kteří třeba odmítnou zaměstnat nevidomého jen proto, že už tam jednoho měli a zrovna se neosvědčil. A já jen přemýšlím, kde se, proboha, tenhle nesmysl vzal. Skutečnost je taková, že stejně jako ne každá prodavačka vás u pokladny seřve, ne každý nevidomý na vás bude nepříjemný. Jeden zrakově postižený rozhodně nedělá vizitku celé komunitě. Pokud by si to lidé více uvědomovali, nedocházelo by k situacím, kdy se někdo bojí nabídnout pomoc nevidomému jen proto, že mu jiný nevidomý vynadal. Nebojíme se prodavaček ani úředníků, přestože i mezi nimi bývají občas pěkní nerudové. Proč se tedy bát nevidomých či jinak postižených?