VŠICHNI SE UČÍME

    Správná reakce na nabídku pomoci je jako každá jiná činnost, kterou se člověk musí naučit. Někomu to jde samo od sebe, jiný musí překonávat určité překážky. Už jsem v jednom z minulých příspěvků zmiňovala dívku, která se musela naučit oslovit kolemjdoucího a požádat jej o pomoc. Jiná zase měla, řečeno jejími slovy, problém pomoc odmítnout dostatečně rázně, takže se potom ochotného dobrodince nemohla zbavit, ačkoli jej ve skutečnosti nepotřebovala.

    Někomu to učení trvá kratší dobu, jinému déle. Žádný učený z nebe nespadl a nemůžeme být všichni hned dokonalí. Já jsem sice v oblasti reakcí na nabídku pomoci zvládla to nejhorší, ale stále je co zlepšovat. Jednou bych chtěla dokázat odpovídat kolemjdoucím i ve chvílích nejvyššího soustředění, jakými jsou pro mě např. nástup do metra či větší mimořádná překážka na trase. Násilným překonáváním svých limitů bych ovšem mohla ohrozit vlastní bezpečnost, což by si jistě žádný ochotný kolemjdoucí nepřál. A tak nezbývá, než tomu dát prostě čas. Je mi teprve třiadvacet let, a tak se jistě ještě mnohému naučím.

    Chtěla bych vás tedy, milí vidící, vybídnout, abyste nebyli příliš přísnými soudci. Potkáte-li na ulici nevidomého, který se nechová zrovna vzorově, nemyslete si o něm hned to nejhorší. Možná se ještě učí. A máte-li ve svém okolí (např. v rodině či ve škole) někoho, kdo se s nabídkou pomoci nedokáže správně vypořádat a nikam se neposouvá, zkuste s ním hledat důvody. Jistě, může to také být lidově řečeno "hulvát" a v takovém případě s ním asi sotva co naděláte (i když i zde by se možná našel nějaký způsob řešení. Tím spíš, že pojmy jako "hulvát" či "nezdvořák" jsou vlastně nadsazené - vždyť i ony v sobě často skrývají bolest nebo strach). Také za tím však může stát nějaký problém, o kterém dotyčný neví. Já sama jsem se nedokázala posunout dál, dokud se mi nepodařilo rozluštit všechny důvody svého strachu a ostychu. K tomu ovšem byla potřeba notná dávka sebereflexe a v neposlední řadě také trocha té správné motivace překonat strach, odrazit se a skočit. A kdoví, jestli bych to vůbec bývala zvládla bez citové opory svého úžasného přítele (a to, prosím, bez nadsázky). Buďme tedy k sobě navzájem shovívaví. Vždyť se všichni učíme. Nevidomí, ale i vidomí. Učíme se celý život.