DOPRAVNÍ PROSTŘEDKY - CO VŠECHNO MUSÍM UDĚLAT, ABYCH NASTOUPILA DO METRA
ČEKÁNÍ
Nevidomý člověk
obvykle nečeká na metro uprostřed nástupiště, nýbrž u směru, kterým jede. Jinak
by nemusel poznat, které metro přijíždí, protože na peróně je ozvěna a zvuky blížících
se souprav se tříští.
Někomu stačí stát u
sloupku, jiný potřebuje stát blíž k varovnému pásu. Když jsem začínala
chodit sama, strkala jsem při příchodu hůl až do kolejiště, abych si ověřila
jeho vzdálenost. Nemusím snad zdůrazňovat, že jsem tím kolemjdoucí dost děsila.
Samotný nástup
Když metro přijíždí, začínám se pekelně soustředit:
-
Poslouchám, jestli zastavilo přede mnou.
-
Pak se soustředím na zvuk otevíraných dveří,
abych sluchem určila, kde jsou.
-
Poté poslouchám vystupující lidi. Vzhledem
k tomu, že souprava hučí a na nástupišti je hluk, je docela náročné
poznat, jestli už všichni vystoupili. Někdy se musím přiblížit až k samotným
dveřím, abych to bezpečně poznala.
-
Až když jsem si stoprocentně jistá, nahmatám
holí dveře a nastoupím.
Komentáře
Okomentovat