DOPRAVNÍ PROSTŘEDKY - CO VŠECHNO MUSÍM UDĚLAT, ABYCH NASTOUPILA DO METRA


ČEKÁNÍ
  Nevidomý člověk obvykle nečeká na metro uprostřed nástupiště, nýbrž u směru, kterým jede. Jinak by nemusel poznat, které metro přijíždí, protože na peróně je ozvěna a zvuky blížících se souprav se tříští.
  Někomu stačí stát u sloupku, jiný potřebuje stát blíž k varovnému pásu. Když jsem začínala chodit sama, strkala jsem při příchodu hůl až do kolejiště, abych si ověřila jeho vzdálenost. Nemusím snad zdůrazňovat, že jsem tím kolemjdoucí dost děsila.

Samotný nástup
Když metro přijíždí, začínám se pekelně soustředit:
-          Poslouchám, jestli zastavilo přede mnou.
-          Pak se soustředím na zvuk otevíraných dveří, abych sluchem určila, kde jsou.
-          Poté poslouchám vystupující lidi. Vzhledem k tomu, že souprava hučí a na nástupišti je hluk, je docela náročné poznat, jestli už všichni vystoupili. Někdy se musím přiblížit až k samotným dveřím, abych to bezpečně poznala.
-          Až když jsem si stoprocentně jistá, nahmatám holí dveře a nastoupím.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

S telefonem vždy (možná) dojdeš

Pět mýtů nevidomých o nevidomých

Žádost o příspěvek na zvláštní pomůcku z pohledu neschopného uživatele - dohra