DOPRAVNÍ PROSTŘEDKY - JAK NABÍDNOUT POMOC PŘI NÁSTUPU


  Chcete-li nabídnout nevidomému na zastávce či nástupišti pomoc, je lepší to udělat, než daný dopravní prostředek přijede. Pak už totiž začíná ten složitý proces. Pokud je nevidomý připraven, že nastupuje sám, vynaloží veškeré úsilí na nástup. Pak ho nabídka pomoci může rušit, protože přehlušuje zvuky dveří a vystupujících lidí.
  Někdo je pohotovější a zareaguje na nabídku pomoci i v zátěži, jiný se při soustředění ponoří do sebe a potřebuje, aby na něj nikdo nemluvil. Proto je lepší se na pomoci s nástupem předem domluvit, aby nevidomý věděl, jestli jde sám, nebo s průvodcem.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

S telefonem vždy (možná) dojdeš

    Dnes jsem popisovala ségře, jak jsme se zase zamotali cestou z Alberta.     Jen pro kontext: Skoro celou tu trasu do Alberta umíme, jen konec nám byl popsán. Já si to špatně představila a doučuju se to za pochodu.     Poprvé jsem nás vedla cik cak přes ostrůvky autobusového nádraží (představte si něco na způsob brněnské Zvonařky), a zatímco navigace mi neustále hlásila, že jsem v Albertu, já ho ne a ne najít. Podruhé jsem schody k Albertu obcházela, místo abych po nich vystoupala, takže jsme si zahráli na parkující se auta.     Cestu zpátky jsem poprvé zvládla navázat díky navigaci, podruhé díky kolemjdoucí, když jsme předtím uvízli na jakémsi ostrůvku pár metrů od ulice, kterou potřebujeme jít, a nevěděli, kam z té slepé uličky dál.     Dnes to bylo nejzajímavější: Cestu tam jsem už pochopila a zcela bez pomoci ji zvládla. Ovšem s tou zpáteční jsem si neporadila vůbec, a tak jsme nakonec s pomocí n...
Další informace

Pět mýtů nevidomých o nevidomých

    Taky tolik nesnášíte takové ty články typu „Pět tipů, jak si udržet šťastnou mysl“, „Deset faktů o blablabla“ nebo „Pět kroků ke spokojenému životu“? Já jakbysmet. Nejvíc mi asi vadí taková nějaká nabubřelost a dojem, že autor spolkl moudrost světa (resp. právě že nespolkl) a hodlá nacpat komplexní problém do zjednodušující, nejednou nepadnoucí škatule. Asi jako když se obří kozačky s kožichem snažíte mermomocí napěchovat do krabice od elegantních polobotek a divíte se, že to nejde.     Facebooková stránka "Já slepá v životě" a blog "Se slepcem o slepotě, jak ji neznáte" ovšem před pár dny svorně oslavily páté výročí své existence, takže by to přeci jen nějakou tu pětku chtělo. A tak jsem se rozhodla navzdory kozačkové nechuti sesmolit pět něčeho, abychom to tu trochu oslavili. Mých pět mýtů nevidomých o nevidomých tedy prosím neberte jako vyčerpávající výčet všeho, co si který nevidomý kdy o jiném nevidomém pomyslel. Je to spíš takových pár st...
Další informace

Žádost o příspěvek na zvláštní pomůcku z pohledu neschopného uživatele - dohra

    Žádosti o příspěvky na naše počítače už máme vyplněné a v běhu, ovšem je tu ještě jedna taková drobnost: Po vyplnění je třeba podepsat dvě poučení (jedno souvisí se spoluúčastí, aby měli úřady pojistku, že opravdu víte o možnosti ji neplatit, druhé obecnější vyjmenovává vaše práva a povinnosti). Na webových stránkách Úřadu práce je nenajdete - úředník je posílá přímo žadateli. Což v praxi znamená absenci pohodlné možnosti vyplnit tam to datum on-line a odeslat to podepsané bankovní identitou (pokud to jde a já na to jen nepřišla, kdyžtak mě opravte). Datovkou by to sice šlo, jenže jak tam napsat to datum, když to není vyplnitelný formulář, ale normální needitovatelné PDF?     Rozhodli jsme se tedy počkat na příchod dokumentstva k manželově žádosti, doma to vytisknout, podepsat a na úřad zanést osobně. Konkrétně dnes. Už tak mi to připadalo poněkud trapné vzhledem ke skutečnosti, že úřednice byla velmi rychlá a papíry k podepsání mi poslala obratem hned ...
Další informace