DOPRAVNÍ PROSTŘEDKY - NĚKOLIK DOPORUČENÍ, JAK POMOCI NEVIDOMÉMU S NÁSTUPEM

1.    DÁT RUKU NA MADLO

Tohle doporučení platí v případě, že je nevidomý dopředu srozuměn s tím, že nastupuje s vaší pomocí, ať už jste ho předtím vedli, nebo jste ho odchytili na zastávce.

  Ruku nevidomého, ve které NEDRŽÍ! hůl, položíte na madlo, kterého se lze při nástupu chytit.

  Je samozřejmě možné nastupovat i tak, že se vás nevidomý jednou rukou drží běžným způsobem a holí v druhé ruce před sebou ohmatává schody. Tuto variantu však používejte pouze v případě, kdy jste si jisti, že ji nevidomý zvládne.

  Pokud si nejste jisti, jak pomoci s nástupem, prostě se nevidomého, kterému zrovna pomáháte, zeptejte.

Následující možnosti se týkají situace, kdy nevidomý nastupuje sám.

2.    PROSTĚ PŘIDRŽET DVEŘE

  Pokud zjistíte, že nevidomý dohledává dveře, ale potřebuje více času, prostě mu je přidržte, aby se nezavřely. Někdy se nástup nedaří jen proto, že nevidomý má pocit, že má málo času, a pak je zbrklý. V takovém případě by tento způsob mohl pomoci.

  Samozřejmě by to nemělo trvat moc dlouho, abyste nezdržovali dopravu. V přiměřené míře by to ale každý empatický řidič měl pochopit. Vždyť dveře se často drží i osobám bez postižení, které by to mnohdy ani nemusely potřebovat.

3.    ZAKLEPAT NEBO POPSAT

Můžete také zaklepat na dveře, aby je nevidomý našel po zvuku, nebo slovně popsat, kde jsou.

4.    POKYN K NÁSTUPU – ANO, NEBO NE?

I pokyn, že nevidomý může nastoupit, je možný, s tím ale opatrně. Mně osobně se párkrát stalo, že mě takhle někdo poslal proti vystupujícím lidem. Proto spoléhám pouze sama na sebe a podobná upozornění mě pak spíše ruší. To je ale individuální a záleží to na zkušenostech a schopnostech nevidomého.

5.    ODMÍTNUTÉ NEVNUCOVAT

Jestliže nevidomý způsob nabídky či poskytnutí pomoci, který jste zvolili, odmítá (např. ucukává, odchází, nereaguje…), neopakujte jej.

  Př: Když nevidomému, který nastupuje do metra, chytíte ruku ve snaze nasměrovat ho do dveří, ale on ji odtáhne, nedělejte to podruhé. Dává vám tím najevo, že si to nepřeje. Zřejmě ví proč. Nepřesvědčujte ho tedy a nechejte důvody na něm.

Tohle je, mimochodem, nejčastější chyba, se kterou se setkávám.

Samozřejmě se může stát, že nevidomý nastupuje sám, ale pak se ztratí a neporadí si. V takovém případě může využít i nabídku pomoci během nástupu nebo nesprávný způsob pomoci.

  Největší problém samozřejmě spočívá v tom, že laik nemůže odhadnout, kdy si nevidomý neporadí. Svá doporučení tedy nepíšu proto, abych vybojovala větší komfort pro nevidomé, ale proto, aby měli vidící příležitost některé situace lépe pochopit. Zastávám názor, že pokud je nevidomému nabídnuta či poskytnuta pomoc nevhodným způsobem, může se leknout, stáhnout se do sebe nebo si ulevit. Nikdy by se však neměl na vidícího naštvat. Za tím si stojím, ať už popisuji či doporučuji cokoli.