JE SOBECKÉ NEPŘIJMOUT POMOC?

Reakce na názor vidícího

Část první

„Když nepřijímáš pomoc od kolemjdoucích, je to sobecké, protože jim nedopřeješ ten dobrý pocit, že ti pomohli. Měla bys tedy přijímat i tu pomoc, kterou nepotřebuješ.“ (parafrázováno z mluvené řeči)

Tento názor je nejen mezi vidícími, ale všeobecně mezi pomáhajícími velmi populární. Vlastně na tom není nic zvláštního. Každý by si přece přál být užitečný a hlavně jasně vidět, že je užitečný. Podívejme se na to ale z jiného úhlu pohledu:

CO JE VLASTNĚ SOBECKÉ?

Nyní si myšlenku našeho vidícího dovolím vyjádřit jinými slovy stejného významu:

„Nevidomý člověk by měl být vděčný už jen za to, že mu někdo chce pomoci. Proto by měl přijímat každou pomoc, i tu, která mu absolutně nevyhovuje. Nemá tedy možnost volby. Pokud se třeba i z ryze praktických důvodů rozhodne některou nabídku pomoci odmítnout, jedná sobecky.“

Tak co, jak vám to zní?

SE SOBECTVÍM SI NEZAHRÁVEJME

Jestliže někdo řekne, že je sobecké, když nevidomý nepřijme pomoc, která mu nevyhovuje, může někdo jiný stejně tak prohlásit, že je sobecké, pokud vidící pomáhá ne proto, aby bylo pomoženo, nýbrž pro vlastní dobrý pocit – aby ON pomohl. Já osobně bych se ovšem takového člověka za sobeckého označit neodvážila, přestože budu jeho chováním nejvíce trpět.

    Navíc je-li sobecký nevidomý, který odmítl nevyhovující pomoc kolemjdoucího, bude stejně sobecký třeba rodič, který za jistých okolností odmítne pomoc dítěte, protože to zrovna potřebuje udělat dvakrát rychleji a lépe. Opravdu to chceme takhle vnímat?

MŮŽEME TEDY POSOUDIT, CO JE SOBECKÉ?

    Pojem sobectví lze použít několika různými způsoby. Jak jsme si ukázali výše, náš vidící si vybral variantu, kdy lze za sobecké označit v podstatě všechno. Pokud si však tuto cestu zvolíme, měli bychom postupovat důsledně.

    Náš vidící by tak musel říct: „Od tebe je sobecké, že nepřijímáš pomoc kolemjdoucích. Na druhou stranu od nich je sobecké, že pomáhají hlavně kvůli vlastnímu dobrému pocitu a ne kvůli tobě.“

    Osobně se však domnívám, že tenhle způsob používání pojmu sobectví je sice realistický, ale není vhodný, protože by v celé populaci vyvolával pocity viny.

    Přikláním se tedy k tomu, aby se za sobecké označovalo pouze takové chování, kdy dotyčný může jednat jinak, ale úmyslně tak neučiní. Jestliže je nevidomý v dobré kondici a je schopen na nabídku pomoci zareagovat adekvátně, ale přitom na kolemjdoucího zakřičí nebo mu neodpoví, pak se dle mého názoru o sobectví jedná. Abychom však dokázali správně určit, jestli bylo v silách konkrétního člověka jednat jinak, museli bychom mu vidět do hlavy. Nevím jak vy, ale já to nedokážu. Proto je lepší sobectví neposuzovat. Je to pouze mezi konkrétním člověkem a Bohem.