VRTÍM, VRTÍM A ONO NIC

    Stojím na perónu metra. Právě přijíždí souprava. Ještě chvilku a už zastavuje. Poslouchám, kde se otevírají dveře, holí dohledávám vagón, soustředím se, abych si to nenamířila přímo proti davu vystupujících lidí. "Chcete pomoct?" vyruší mě nějaký hlas. Mluvení by mě rušilo - potřebuji se soustředit, abych správně nastoupila, a tak zavrtím hlavou. Dotyčný na to ale nedbá a pokládá otázku znova. Buď mě neviděl, nebo ho nenapadlo, že i nevidomí mohou gestikulovat. Vrtím tedy hlavou ještě jednou, ani tentokrát to však nezabere. Opět na mě mluví nebo mě chytá, a já tak musím vynaložit několikanásobné množství energie, abych správně nastoupila, neupustila hůl do kolejiště nebo mi nezapadla noha mezi vlak a okraj nástupiště.

    Tohle byla jedna z možných situací, s nimiž se na ulici občas setkávám. A to ani nemluvím o tom, když jsem nachlazená a vůbec nemohu promluvit. Mnozí lidé si zřejmě myslí, že nevidomí vůbec negestikulují, proto od nich nečekají nic jiného než slovní odpověď. Pravdou je, že na nevidomého člověka samozřejmě kývat ani mávat nemůžeme a je potřeba mu vše sdělit ústy. Nemusí to ovšem vždy platit naopak.

    Neverbální projev nevidomých je velká kapitola, jejíž rozebírání by si vyžadovalo velké množství stránek a odborných znalostí. Nevidomí skutečně příliš negestikulují, jelikož mnohá gesta je velmi těžké se naučit. To, co vidící člověk odkouká (že když mluvíme, účastní se celé tělo, že máváme celou plochou dlaně apod.) se nevidomý většinou musí učit. Většina gest se pak vůbec neučí, jelikož je to příliš náročné. Pokud však nevidomý nějaké gesto zná, je dost možné, že je na ulici uplatní, bude-li to potřeba.

    Přikývnutí a zavrtění hlavou je tak rozšířené a zároveň snadné gesto, že je ovládá většina nevidomých. Myslím, že mnozí z nás právě zavrtění hlavou používají velmi často, pokud zrovna nechtějí či nemohou promluvit. Samozřejmě se někdy může stát, že člověk nedokáže ani to, ale pořád je to snazší a rychlejší než slovní odpověď. A hlavně je to tišší, takže si tak nevidomý neruší sluchové podněty, které zrovna velmi rychle potřebuje zpracovat.

    Samozřejmě se někdy může stát, že si nevidomý v návalu soustředěnosti gesta poplete. Takhle jsem občas ve snaze rychle zareagovat na nabídku pomoci kývla "ano" místo "ne" a až posléze se opravila. Pokud se vám stane, že nevidomý, kterého jste se na něco ptali, zareaguje místo kloudné odpovědi zmatenou kakofonií pohybů, z níž nelze ani vzdáleně vyčíst gesto, které by mohlo být odpovědí na vaši otázku, dejte mu chvilku čas, ať se srovná a zpracuje informace. Zřejmě se právě na něco soustředil a byl vyrušen.

    Jak už jsem psala, každý nevidomý ovládá jiná gesta. Některá se osvojují dokonce přirozeně, aniž by se je musel učit. Pokud někdo navíc dříve viděl, bude si s největší pravděpodobností spoustu gest pamatovat a aktivně své tělo při komunikaci používat. Kromě "ano" a "ne" se tak můžete setkat i s mnoha dalšími gesty, jako je např. "jeď".

SHRNUTÍ

POKUD UVIDÍTE, ŽE NEVIDOMÝ AKTIVNĚ POUŽÍVÁ NĚJAKÉ GESTO, REAGUJTE NA NĚ TAK, JAKO BYSTE MLUVILI S VIDÍCÍM, POUZE S TÍM ROZDÍLEM, ŽE NEODPOVÍDÁTE GESTEM.

*Poznámka:

Někdy se můžete setkat s gestem, které vychází z nesprávně naučeného jiného gesta (např. nevidomý se chce hlásit zvednutím ruky, ale místo toho hailuje). Než se na něj v takovém případě oboříte, je lepší se ujistit, co chtěl svojí řečí těla původně vyjádřit. Máte-li trochu času, trpělivosti a empatie, gesto mu opravte. Bude-li se vaší radou řídit, záleží na něm samotném. Nemůže ovšem opravit něco, o čem neví.