ZÁSADY SPRÁVNÉHO DOTÝKÁNÍ


Na konci příspěvku "MOC A NEMOC DOTYKŮ" jsem slibovala několik tak říkajíc "zásad správného dotýkání". Zde tedy jsou:

     1.            Nejprve je vždy potřeba mluvit a počkat na kladnou odpověď nevidomého
    K dotýkání by měl vždy dát podnět on sám buď slovně, nebo tak, že k vám vztáhne ruku, aby se vás chytil. Pak stačí jen nabídnout rámě. Bez takové pobídky však nevidomého nikam netaháme, netlačíme ani nestrkáme.

     2.            V žádném případě jej nechytáme za batoh, kabelku či jiné zavazadlo
    Takové počínání evokuuje nebezpečí krádeže.

     3.            Chytání za bílou hůl nebo ruku, která ji drží, je zcela nepřípustné
    Občas se setkám s tím, že se snažím holí ohmatat prostor před sebou, ale někdo mě za ni chytí. Největší průšvih je to ve chvíli, kdy chci při výstupu z dopravního prostředku holí nahmatat poslední schod, abych věděla, kam dávám nohu, ale někdo mě za tu hůl chytí, aby mi pomohl dolů. To mi vpodstatě znemožňuje vystoupit, protože si nemám jak ověřit, kde je okraj chodníku, a dost reálně bych riskovala úraz dolní končetiny či pád.

     4.            Jediným možným dotykem bez předchozí domluvy je lehké sáhnutí na rameno při oslovení
    To je někdy dokonce žádoucí, např. nachází-li se nevidomý v hlučném prostředí. Díky tomuto dotyku snadněji pozná, že na něj mluvíte.

     5.            NEBOJTE SE NÁS NECHAT NARAZIT NEBO UPADNOUT
    V případě ohrožení života nebo zdraví (např. bezprostřední hrozba pádu do kolejiště metra, pokus o vstup do vozovky před jedoucí auto apod.) samozřejmě zapomeňte na všechny zásady a zachyťte nevidomého, jak vám přijde pod ruku. Tady je samozřejmě lepší, když se příšerně lekne, než aby skončil v nemocnici či na hřbitově.
    Jinak se ale nebojte chyb, které děláme. Klidně nechte nevidomého spadnout ze schodů, zakopnout nebo narazit do zdi. Alespoň se tak naučí dávat větší pozor. Od toho, aby nespadl, má bílou hůl. Není tedy v tomto ohledu odkázán na vaši pomoc.

A aby se to všechno lépe pamatovalo, shrnu celé své povídání do jediné, jednoduché zásady:

CHOVEJTE SE K NEVIDOMÉMU TAK, JAK BYSTE SE ZACHOVALI K VIDÍCÍMU.
    Rozdíl nastává až ve chvíli, kdy přijímá vaši nabídku pomoci. To už vám ale on sám řekne, co konkrétně od vás potřebuje.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

S telefonem vždy (možná) dojdeš

    Dnes jsem popisovala ségře, jak jsme se zase zamotali cestou z Alberta.     Jen pro kontext: Skoro celou tu trasu do Alberta umíme, jen konec nám byl popsán. Já si to špatně představila a doučuju se to za pochodu.     Poprvé jsem nás vedla cik cak přes ostrůvky autobusového nádraží (představte si něco na způsob brněnské Zvonařky), a zatímco navigace mi neustále hlásila, že jsem v Albertu, já ho ne a ne najít. Podruhé jsem schody k Albertu obcházela, místo abych po nich vystoupala, takže jsme si zahráli na parkující se auta.     Cestu zpátky jsem poprvé zvládla navázat díky navigaci, podruhé díky kolemjdoucí, když jsme předtím uvízli na jakémsi ostrůvku pár metrů od ulice, kterou potřebujeme jít, a nevěděli, kam z té slepé uličky dál.     Dnes to bylo nejzajímavější: Cestu tam jsem už pochopila a zcela bez pomoci ji zvládla. Ovšem s tou zpáteční jsem si neporadila vůbec, a tak jsme nakonec s pomocí n...
Další informace

Pět mýtů nevidomých o nevidomých

    Taky tolik nesnášíte takové ty články typu „Pět tipů, jak si udržet šťastnou mysl“, „Deset faktů o blablabla“ nebo „Pět kroků ke spokojenému životu“? Já jakbysmet. Nejvíc mi asi vadí taková nějaká nabubřelost a dojem, že autor spolkl moudrost světa (resp. právě že nespolkl) a hodlá nacpat komplexní problém do zjednodušující, nejednou nepadnoucí škatule. Asi jako když se obří kozačky s kožichem snažíte mermomocí napěchovat do krabice od elegantních polobotek a divíte se, že to nejde.     Facebooková stránka "Já slepá v životě" a blog "Se slepcem o slepotě, jak ji neznáte" ovšem před pár dny svorně oslavily páté výročí své existence, takže by to přeci jen nějakou tu pětku chtělo. A tak jsem se rozhodla navzdory kozačkové nechuti sesmolit pět něčeho, abychom to tu trochu oslavili. Mých pět mýtů nevidomých o nevidomých tedy prosím neberte jako vyčerpávající výčet všeho, co si který nevidomý kdy o jiném nevidomém pomyslel. Je to spíš takových pár st...
Další informace

Žádost o příspěvek na zvláštní pomůcku z pohledu neschopného uživatele - dohra

    Žádosti o příspěvky na naše počítače už máme vyplněné a v běhu, ovšem je tu ještě jedna taková drobnost: Po vyplnění je třeba podepsat dvě poučení (jedno souvisí se spoluúčastí, aby měli úřady pojistku, že opravdu víte o možnosti ji neplatit, druhé obecnější vyjmenovává vaše práva a povinnosti). Na webových stránkách Úřadu práce je nenajdete - úředník je posílá přímo žadateli. Což v praxi znamená absenci pohodlné možnosti vyplnit tam to datum on-line a odeslat to podepsané bankovní identitou (pokud to jde a já na to jen nepřišla, kdyžtak mě opravte). Datovkou by to sice šlo, jenže jak tam napsat to datum, když to není vyplnitelný formulář, ale normální needitovatelné PDF?     Rozhodli jsme se tedy počkat na příchod dokumentstva k manželově žádosti, doma to vytisknout, podepsat a na úřad zanést osobně. Konkrétně dnes. Už tak mi to připadalo poněkud trapné vzhledem ke skutečnosti, že úřednice byla velmi rychlá a papíry k podepsání mi poslala obratem hned ...
Další informace