CHODÍ SLEPEC NASLEPO?

    Občas si říkám, že by nebylo marné udělat anketu, jak vlastně vy vidící vnímáte nevidomého na ulici – jestli je to pro vás „jen“ někdo, kdo za každých okolností potřebuje pomoc, nebo třeba i někdo, kdo může kráčet suverénně do práce nebo do školy. Jedna z nejdůležitějších anketních otázek by pro mě asi byla tato: Jaké jsou vaše první pocity, když jde kolem vás nevidomý? Jak ho vnímáte?

    Proto jsem se rozhodla alespoň zhruba vyjmenovat kategorie nevidomých, s nimiž se můžete na ulici setkat. U některých také uvádím, jakou pomoc může takový nevidomý preferovat. Nebudu mluvit o nevidomém s průvodcem (tedy s někým, kdo ho vede) – tam je to celkem jasné. Budou nás zajímat nevidomí, které skutečně potkáte na ulici bez doprovodu, jen s bílou holí.

 

NAUČENÉ TRASY

    Asi nejbezpečnějším způsobem samostatného pohybu je chodit po trasách, které nás předtím někdo naučil. To znamená, že je s námi často několikrát prošel a procvičil s námi složitější úseky. Takovou činnost provádí instruktor prostorové orientace, ale i někteří šikovní rodinní příslušníci. Nevidomý se většinou učí ty trasy, které nejčastěji používá – do školy, do práce, do obchodu, do kostela, ke kamarádce, na pravidelné volnočasové aktivity ...

    Pokud jde nevidomý po naučené a často používané trase, na které není žádná změna, nejspíš nebude potřebovat vaši pomoc. Bude se asi soustředit víc na cestu než na kolemjdoucí. I na naučené trase je nutné se soustředit, aby člověk třeba nepřeslechl jedoucí auto, nezakopl o obrubník nebo si neodřel obličej o vyčnívající keře.

 

CESTA NASLEPO NEBOLI PTAČKA

    Součástí tábora pro zrakově postižené, na který jsem jezdívala, byla takzvaná ptačka. Vedoucí nám zadali úkoly (nejčastěji něco koupit nebo zjistit) a pak nás samotné nebo ve dvojici vypustili do města, kde jsme to neznali. Naším úkolem bylo zastavovat kolemjdoucí a ptát se jich na cestu. Dotazy byly dost nekonkrétní, např. „Dobrý den, prosím Vás, kde je tady drogerie?“, protože jsme nedostali žádné informace o svém okolí. Kolemjdoucí nám pak měli popsat cestu tak, abychom podle jejich popisu dokázali dojít na určené místo. To nebylo snadné ani pro jednu stranu, proto jsme de facto bloudili po Brně a zastavovali další a další lidi, než jsme se konečně dostali do cíle.

    Na první pohled je ptačka velmi nepraktická a instruktoři prostorové orientace ji nedoporučují. Existují ovšem situace, kdy nám nic jiného nezbývá. Nevidomý se např. nestihne naučit trasu tam, kam nutně potřebuje dojít, a nemá ani nikoho, kdo by mu ji popsal. Pro jiného je zase ptačka jednodušší než se zpaměti učit jednotlivé úseky cesty, nebo je tak trochu dobrodruh. Já osobně tento způsob cestování nemusím, protože mám ráda věci pod kontrolou a nechci se spoléhat pouze na náhodné kolemjdoucí. Pokud ale potřebuji, nemám problém si někoho zastavit a zeptat se – možná i díky té táborové ptačce, kterou jsem měla tu čest absolvovat celkem devětkrát.

    Jak už vyplynulo z výše popsaného, nevidomý pohybující se tímto způsobem okolní prostředí nezná nebo téměř nezná. Bude se tedy soustředit na to, aby si někoho zastavil, a nabízenou pomoc přijme všemi deseti.

 

CESTA PODLE POPISU

    Nevidomý se může vydat i cestou, kterou nezná, ale kterou mu někdo dobře popsal. Kromě přátel a rodinných příslušníků lze pro popisy tras využít služeb Navigačního centra SONS. Cesta podle popisu ovšem vyžaduje velmi dobrou představivost a prostorovou orientaci, nemůže ji tedy absolvovat každý. Operátoři Navigačního centra navíc trasy neprocházejí, nýbrž vytvářejí popisy na základě podrobných map (jakých, to se zeptejte někoho technicky zdatnějšího). Nepopíšou vám tedy každý schod nebo ceduli, což může být pro nevidomého někdy obtížné. Já osobně popisy Navigačního centra příležitostně využívám a mám s nimi velmi dobré zkušenosti. Jeden z mých vidících rodinných příslušníků k nim měl jisté výhrady, např. ne vždy obsahují nejlepší a nejkratší cestu, ale já jsem podle nich vždycky došla. Občas mi operátor označil jiný vchod, než jsem potřebovala, ale pořád to bylo lepší než jít úplně naslepo – doptat se na místě je jiná káva než ptát se na celou cestu.

    Nevidomý, který jde podle popisu, se hlavně při prvních takových zkušenostech potřebuje maximálně soustředit. Musí plně zapojit svou představivost a nesmí zapomenout, ve které jeho části se nachází. Popis totiž nemůže zahrnovat veškeré informace o blízkém okolí, aby nevidomého nezahltil. Pokud tedy jednou odbočíte do jiné ulice, může se stát, že už se nenajdete. Obzvlášť pokud nevíte, na kterém konkrétním úseku jste udělali chybu. I když popis obsahuje názvy ulic (nebo by alespoň měl), nenajdete v něm místa, do kterých jste zašli omylem. Budete se tedy těžko doptávat. Kolemjdoucí navíc nezná váš popis, takže i když mu řeknete cíl cesty, může vás vyhodit úplně jinde. Nebo na druhé straně ulice. A pak jste v háji.

    Pokud tedy poznáte, že někdo jde podle popisu a že trasu zvládá, je lepší na něj nemluvit. Může se ovšem stát, že popis selže nebo dotyčný udělá chybu, a pak je vaše pomoc vítaná. Nejste-li si jisti, můžete pomoc nabídnout. Podle reakce či nereakce nevidomého už poznáte sami, jestli ji potřebuje.

 

NAVIGAČNÍ TECHNOLOGIE

    V dnešní době jde technika velmi rychle kupředu, což se týká i pomůcek pro osoby se zrakovým postižením. Pomalu ale jistě se začínají vyvíjet navigační aplikace do mobilního telefonu. Já osobně s těmito nástroji nemám zkušenosti, proto přenechám toto téma jiným. Zkrátka a dobře můžete potkat i nevidomého, kterému telefon více či méně kvalitně popisuje trasu. Technika ještě nepokročila tak daleko, aby nám nějaké zařízení podrobně popsalo konkrétní úsek, s výjimkou aplikace Naviterier, která zatím v plném rozsahu pokrývá pouze některé části Prahy. Takže bych řekla, že s navigací v mobilu je to zatím spíš taková trochu jednodušší ptačka. I to ovšem může být lepší než nic, pokud se vám najednou změní plán dne. Navigační centrum totiž připravuje popis pouze v pracovních dnech a nevytvoří vám ho na počkání.

    Další možností je navigace po telefonu. Tu provádějí např. již zmiňovaní operátoři Navigačního centra díky speciální navigační jednotce, kterou si lze koupit nebo pronajmout. Nevidomý s jednotkou může na linku NC zavolat např. v případě, že se ztratil, a operátor mu pomůže najít cestu.

 

NEVIDOMÝ S VODICÍM PSEM

    Ani toto není moje parketa, proto jen krátká zmínka: Vodicí pes se může naučit často používané trasy, na neznámém místě však bude jeho uživatel potřebovat vaši pomoc. Pes dokáže vyhledat schody, přechod nebo místo k sezení, ale povely mu dává nevidomý, a to včetně přecházení silnice. Vodicího psa bez dovolení majitele nehladíme ani s ním jinak nekomunikujeme, abychom jej nerozptylovali.

 

ALE KAŽDÝ JSME JINÝ

    Hrubý náčrt, s jakými kategoriemi nevidomých se můžeme setkat a do jaké míry mohou potřebovat vaši pomoc, samozřejmě neplatí absolutně. Někdo méně důvěřuje tomu, koho nezná, a tak si raději do ničeho nenechá mluvit. Jiný se s vámi rád projde, i když zrovna šel po známé trase.

 

PROČ O TOM MLUVIT?

    Mnozí nevidomí mi asi teď řeknou, že z toho dělám zbytečnou složitost a že takový přehled vůbec není třeba, že v tom akorát veřejnost bude mít zbytečně zmatek. Prostě stačí nabídnout pomoc a je to. To je pravda. Na druhou stranu si dokážu představit vidícího, který může být rozhořčen, když na něj nevidomý nezareaguje dostatečně vřele, případně dostatečně vděčně, protože zrovna jde premiéru nějaké trasy a pekelně se soustředí. Jestliže si však takový vidící alespoň po incidentu vzpomene na můj nahrubo načrtlý přehled, neodnese si z něj tak snadno zkušenost, že nevidomí jsou nevděční hulváti (to jsem samozřejmě trochu nadsadila).

    Tak směle do ulic a nebojte se nás, i když máme někdy kamenný výraz. Nevím jak kdo, ale já bývám příjemnější, když nemusím přecházet ulici a sednu si vedle vás v klidu na židli. Ať už je to v bance, na úřadě, ve škole nebo v budoucnu třeba na pracovním pohovoru.

 

ZÁVĚREM PÁR ODKAZŮ PRO ZVÍDAVCE:

Stránka Navigačního centra SONS: http://navigace.sons.cz/

Informace o aplikaci Naviterier: https://naviterier.cz/co-je-naviterier.php

Středisko výcviku vodicích psů SONS ČR: https://www.vodicipsi.cz/