PROČ SE V NÁZVU MÝCH STRÁNEK OBJEVUJE SLOVO „SLEPÝ“, KDYŽ SE JEHO POUŽÍVÁNÍ NEDOPORUČUJE?

    Alespoň trochu problematiky znalému čtenáři už nejspíš dojde, že se dnes budeme bavit o politické korektnosti. O slibované obrázky a sochy vás samozřejmě neošidím. U mé stránky „Já slepá v ulicích“ se ovšem objevil komentář, jehož pisatel mi vytýká nedostatečnou politickou korektnost, jak se tento někdy až trochu purismus odborně nazývá. Nemám nic proti podobným připomínkám, jen je vhodné je uvést na pravou míru. Níže tedy uveřejňuji (s drobnou kosmeticky-jazykovou úpravou) dotyčný komentář a svoji reakci. Ještě jednou děkuji autorovi za skvělý námět:

 

„Měl bych jen takovou připomínku.

 

V rámci osvětové činnosti, při které žáky ZŠ, potažmo studenty SŠ seznamujeme s "NEVIDOMÝMI", jejich životem, běžnými aktivitami, a vysvětlujeme jim, jak se k nevidomým chovat atd. jim Mimo jiné složitě vysvětlujeme, proč se používá výraz nevidomý, a ne slepý, což je velmi rozšířený nešvar hlavně mezi staršími a dříve narozenými... Proto mě dost udivuje a nepříjemně překvapuje, že se s výrazem slepý či ještě horší slepec najednou setkám i v oblasti článků, u kterých bych očekával trochu štábní kultury. Nehledě na samotný fakt, že samotný výraz slepý či slepá mi příjde víc než urážející.“

 

Odpověď:

    Děkuji za připomínku. Ano, slovo slepý je v dnešní době považováno za pejorativní a jeho používání se nedoporučuje. To ovšem platí zejména v případě, kdy vidící mluví o nevidomém. Proto také správně vysvětlujeme žákům či jiným příslušníkům širší veřejnosti, že je lepší výraz "slepý" nahradit slovem "nevidomý".

    V prostředí zrakově postižených nebo všeobecně v případě, kdy nevidomý mluví sám o sobě, se slovo "slepý" používá. V tomto případě nejde o urážku, nýbrž o specifický druh humoru, většinou spojený s tím, že si dotyčný dělá legraci sám ze sebe. Zde nám nikdo nemůže přikazovat, jak sami o sobě máme mluvit. Jde totiž o nás samotné, takže by to už hraničilo s porušováním práva na svobodu projevu. Samozřejmě v případě, že chce tento humor sdílet i vidící a slova "slepý" či "slepec" používat, měl by si být téměř stoprocentně jistý, že s tím jeho nevidomý parťák souhlasí. U nás doma byl například velmi specifický humor, takže mi maminka jednu dobu říkala "překrmený slepec". V tomto konkrétním případě nešlo o problém, jelikož jsem s tím byla srozuměna a ona se mě několikrát zeptala, zda mi tento typ humoru nevadí.

    Pokud jde o moji publikační činnost, autor komentáře si pravděpodobně nepřečetl žádný z mých článků. Jinak by věděl, že v jejich obsahu používám téměř výhradně slovo "nevidomý", a to přesně z důvodu, který nám popsal. Slovo "slepec" je použito v některých článcích ve chvíli, kdy se sdělení vztahuje výlučně k mojí osobě a zároveň obsahuje více či méně zjevný humor.

    Názvy stránek "Já slepá v ulicích", "Já slepá v životě" a blogu "Se slepcem o slepotě, jak ji neznáte" se opět vztahují k mé osobě jako autorovi. Navíc jsou mediálně výrazné, a je tedy větší pravděpodobnost, že upoutají čtenáře. Myslím, že názvy typu "Já nevidomá v ulicích" či "S nevidomým o nevidomosti" opravdu nejsou něco, kam bychom se chtěli dostat. Nevypadá to hezky a myslím, že už bychom tu hraničili s omezováním přirozeností českého jazyka. Kdyby se slova "slepec" či "slepý" objevovala v informačních sděleních článků, výtka by byla samozřejmě oprávněná.

    Osobně se domnívám, že „štábní kultura“, kterou autor zmiňuje, spočívá i v tom, že člověk sice je politicky korektní, ale zároveň dokáže vytvořit učesaný, přirozený projev, v rámci něhož si ze sebe dokáže udělat legraci, ale přitom mu nelze nic vytknout. Nejsem žurnalista, ale myslím, že bez toho se mediální komunikace neobejde, pokud nechceme skončit u „nevidomého o nevidomosti“ a jiných paskvilů.

 

ŘEŠME NEJPRVE POSTOJ, JAZYK JE AŽ DRUHOŘADÝ

    V neposlední řadě si musíme uvědomit, že přestože jazyk může ovlivnit naše podvědomé vnímání, nemůže změnit postoj či náladu člověka. Jaký je rozdíl v tom, jestli vám někdo na ulici řekne: „Kam čumíš, ty slepej debile?!“ nebo na vás stejně nakvašeným hlasem zařve: „Kam hledíš, ty nevidomá osobo s nižším inteligenčním kvocientem?!“? Nevím jak koho, ale mě osobně by urazily obě varianty, přestože druhá z nich je politicky korektní, protože použití správných výrazů by nezměnilo postoj mluvčího. A ten je důležitější než slova, která použije.

    Když to tedy shrneme: politická korektnost ano, ale nesmíme zapomínat, že je to až druhořadý problém. V první řadě musíme pracovat na postojích veřejnosti. Proč, to snad dostatečně ukázal výše popsaný naštěstí jen demonstrativní příklad.

 

ODKAZY PRO ZVÍDAVCE

Podrobně o slangu lidí se zrakovým postižením: http://www.rozhledna.info/clanky-a-texty/nevidomi-a-jazyk/

Názor prakticky nevidomé lingvistky na nově vydaný manuál zástupkyně ombudsmana (všimněte si druhého podnadpisu od konce článku „NE JAKÝM SLOVEM, ALE JAKÝM ZPŮSOBEM“: http://theunseenway.eu/konec-invalidu-a-slepcu-v-cechach-aneb-nazor-na-to-jak-spravne-nazyvat-lidi-s-postizenim/