Má nevidomý přednost ve frontě na bankovky?

    Leckdo už jistě zaznamenal dlouhé fronty na pamětní tisícikorunovou bankovku. Já je zaznamenala díky jednomu „investorovi“ z mého okolí, který do čekání ve frontě na tento poklad zaangažoval snad veškerou dostupnou populaci.

    Naprosto mě však šokoval jeho postoj k případnému zapojení nevidomého do této aktivity. Podle důvěryhodného zdroje prý řekl, že kdybych byla taky tady, šel by do fronty se mnou. Díky tomu, že jsem nevidomá, bychom mohli všechny předběhnout, protože postižení mají ve frontě přednost.

 

Mají nevidomí opravdu přednost?

    Člověk se zdravotním postižením má opravdu přednost tam, kde to dává smysl. Je fajn pustit člověka o berlích před sebe ve frontě v obchodě nebo v bance, aby nemusel dlouho stát, protože má tělesné postižení.

    Já mám ale jako mladá nevidomá žena, která není těhotná a nemá jiné zdravotní problémy, pouze omezení orientace, nikoli pohybu. To znamená, že mám ve frontě přednost pouze tehdy, kdy by mi zařazení se na konec zkomplikovalo orientaci nebo kdy je to potřeba, aby o mně měl pracovník dané služby přehled (některé dopravní prostředky, pobočky pošty nebo banky, kde si nemohu vytáhnout pořadové číslo, apod.).

    Pokud mám vidomého průvodce, který nemá zdravotní postižení, musím se postavit do fronty jako ostatní. Můj problém s orientací odpadá, protože je se mnou vidící. Předbíhání s nevidomým ve frontě na bankovky by tedy bylo zneužití handicapu.

 

Tip: Pokud je nevidomý sám, můžete mu nabídnout pomoc se zařazením do fronty a následným posouváním.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Pět mýtů nevidomých o nevidomých

    Taky tolik nesnášíte takové ty články typu „Pět tipů, jak si udržet šťastnou mysl“, „Deset faktů o blablabla“ nebo „Pět kroků ke spokojenému životu“? Já jakbysmet. Nejvíc mi asi vadí taková nějaká nabubřelost a dojem, že autor spolkl moudrost světa (resp. právě že nespolkl) a hodlá nacpat komplexní problém do zjednodušující, nejednou nepadnoucí škatule. Asi jako když se obří kozačky s kožichem snažíte mermomocí napěchovat do krabice od elegantních polobotek a divíte se, že to nejde.     Facebooková stránka "Já slepá v životě" a blog "Se slepcem o slepotě, jak ji neznáte" ovšem před pár dny svorně oslavily páté výročí své existence, takže by to přeci jen nějakou tu pětku chtělo. A tak jsem se rozhodla navzdory kozačkové nechuti sesmolit pět něčeho, abychom to tu trochu oslavili. Mých pět mýtů nevidomých o nevidomých tedy prosím neberte jako vyčerpávající výčet všeho, co si který nevidomý kdy o jiném nevidomém pomyslel. Je to spíš takových pár střípků, které j
Další informace

Když kolem předsudků točím já

    Vzhledem k tomu, že si spousta nevidom ý ch stěžuje na nevhodnou komunikaci a chov á n í zdravotn í ků (např. nedostatečn ý popis či pomoc při orientaci v m í stnosti, nevhodn é koment á ře atd.), rozhodla jsem se ocenit ty, kteř í to dělaj í dobře. Netuším ovšem, jestli jsem udělala dobře já:     Dnes jsem byla u jedné doktorky na prevenci. Chod í m k n í už několik let a chovaj í se tam ke mně velice hezky. Zdravotn í sestra mi vždy pomůže s orientac í v m í stnosti, pop í še, co je potřeba, a na konci mě vyvede před ambulanci. Žádné vyvolávání kdesi z hlubin ordinace, abych musela hledat, kde že je ten vchod - vždy si pro mě přijde a osloví mě příjmením. Zároveň se nevnucuje tam, kde to není potřeba - když jsem odmítla nabízenou pomoc s obouváním, brala to, jak to je, a mě ani nenapadlo se urazit, protože ta nabídka byla tak nějak nevtíravá a empatická (ne, udivený komentář, že si umím rychle zavázat tkaničky, opravdu nenásledoval).     Totéž platí o lékařce: od p
Další informace

Pohádka o dotazníku spokojenosti aneb Komplikovaná nepřístupnost

    Jeden občas neví, co má dělat, když něco není přístupné tak blbě, že neexistuje jednoznačná odpověď na to, kam to hlásit.     Tak např. můj nákup horkovzdušné fritézotrouby: Na samotném nákupu by nic tak divného nebylo, jenže pak dorazil dotazník spokojenosti, který mi solidně zamotal hlavu. Při samotném nákupu jsem měla problém s přístupností, protože mi odečítač nehlásil, jestli mám vybranou možnost dopravy, kterou jsem si zvolila. Zjednodušeně řečeno přepínač sice přepínal, ale nemluvil. Když už jsem byla vybídnuta k tomu vyplnění dotazníku, napsala jsem jim to tam do recenze.     Jenže tu byl další problém: vadami v oblasti přístupnosti trpěl i samotný dotazník. Na posuvníku, který mi odečítač hlásil jako "posuvník 0 nedostupné", jsem měla vyznačit míru spokojenosti tak, že se posunu doprava směrem k veselému smajlíku. Podotýkám, že pokud odečítač o něčem říká, že je to nedostupné, většinou to tak i je. Na posuvníku se nedalo posunout doprava ani nikam jinam, na
Další informace