Ve snu hvězdy nevidím

    Občas se mě někdo zeptá, jestli ve snu vidím. Odpověď zní NE. Většinou se nám zdá jen o věcech, které si umíme představit nebo vymyslet. A zdá se nám o nich jen tak, jak si je umíme představit nebo vymyslet.

 

Jak hmatá oko?

    Hlavně jako malá jsem občas přemýšlela, jaké to vlastně je vidět. Říkala jsem si, že to musí být podobné, jako když něco cítím prsty, akorát to člověk cítí očima. Ale jak to cítí? Jak může někdo okem cítit, že je něco hladké nebo hrubé, když se toho to oko nedotýká? Jaký je to pocit v tom oku, když zároveň víte, že je to hladké nebo hrubé, ale necítíte to? Jak se dá něco ohmatat okem, když oko nehmatá? A tady jsem se zasekla.

    Mám zachovaný světlocit, takže poznám světlo a stín. Teď, když jsem starší, vím, že vidění se zakládá na světle. Jenže sama vidím jen větší světlo, menší světlo, šero a tmu, takže světlo je pro mě spíš jako jednolitá hmota. Nedovedu si představit, že by mohlo vytvářet nějaké tvary, a už vůbec nechápu, jak může člověk jenom na základě světla vidět něco, co já nahmatám, když nahmatané je konkrétní a světlo je prostě nijaké. Kdyby věci vypadaly jen jako světlo, které vidím já, byly by to nekonkrétní obrysy, které by z pohledu vidícího asi vypadaly jako černobílý obrázek, pokud tedy já chápu správně, jak vypadá.

 

Stín barvy a stín povrchu

    Jednou mi kdosi řekl, že barvy jsou jako stín. Stín pro mě znamená méně světla, když si dám před oko třeba ruku. Takže černá bude větší stín a bílá větší světlo. Jenže nechápu, jak může být stín na něčem, co je vzdálené. Ruka vytváří stín, protože oko zakrývá. Ale jak vypadá stín něčeho, co je dvacet metrů od oka? A pokud barva vypadá jako stín, jak se pozná stín barvy od stínu hladkého nebo hrubého povrchu?

 

Život, který znám, je lepší než stíny, které vymyslím

    A tady jsem zase skončila. Nedokážu si představit, jaké to je vidět, a jak jsem právě ukázala, nedokážu to ani vymyslet. Takže se mi o tom ani nemůže zdát, protože můj mozek nemá kde vzít inspiraci, jak by to vypadalo.

    Možná si dokážu představit nějaké stínové obrysy, které nemají žádný povrch ani se nedá určit, kde se přesně nacházejí. Měly by jen přibližný tvar, takže třeba takový klavír by vypadal prostě jako dva schody s něčím a dal by se klidně splést s podobně tvarovaným velkým balvanem. Tohle je jediné vidění, které si dokážu představit. Je docela nezajímavé a nepraktické, možná proto se mi o něm nezdá.

    Ve snu tedy vnímám úplně stejně jako ve skutečnosti: slyším zvuky i prostor, cítím věci a povrch pod nohama a vidím světlo, šero nebo tmu. Můj manžel teď nevidí nic, ale dříve viděl málo a rozmazaně (lépe vám to nepopíšu, protože nevím, co je vidět). On ve snu vidí, protože ví, co je vidět. Ale pozor, nevidí tak jako vy. Vidí jen tak rozmazaně, jak viděl jako malý. Nic jiného si nedokáže představit. A evidentně ani vymyslet.

 

    A teď ještě jedna otázka na konec: Co myslíte, může mít nevidomý noční můry, když nevidí příšery a bubáky?