Devět ctností nevidomé aneb Má život s handicapem i nějaké výhody? - 2. ctnost – Kreativita

Dokážu hledat řešení tam, kde není vidět na první dobrou

    Mám tu opět historku ze školy. Tentokrát jsme měli vytvořit Powerpointovou prezentaci s mluveným komentářem. Jak já, tak vidící spolužáci jsme uměli napsat prezentaci v Powerpointu (já jen text, spolužáci i nějakou tu grafiku, takže při tvorbě obyčejných prezentací bývali ve výhodě – ty moje vypadaly jako prezentace sedmdesátiletého pana profesora)). Jak já, tak mí vidící spolužáci jsme neuměli přidat mluvený komentář a nevěděli, že něco takového existuje.

    Příprava prezentace mi trvala velmi dlouho. Nejprve jsem prohlédla karty v aplikačním menu, jestli tam taková možnost je. (Samozřejmě ne všechny, začínám vždy od těch, kde mi to přijde nejlogičtější.) Možnost vložení komentáře jsem našla, otázka zněla, jak ho vložit. Na rozdíl od vidících nedokážu nahrávat komentář přímo do Powerpointu, protože při spuštěném nahrávání nevidím své poznámky. A tak jsem si komentář nahrávala zvlášť a pak ho k jednotlivým snímkům vkládala. Nejprve jsem to popletla a vložila celý komentář k prvnímu snímku. Když to hrálo špatně, šla jsem na Google a zjistila si, že se musí komentovat každý snímek zvlášť. Musela jsem tedy svůj zvukový soubor rozstříhat podle snímků a celý proces vkládání zopakovat. Tvorba dvou prezentací mi zabrala snad půl dne a říkala jsem si: ježkovy oči, já jsem ale technický antitalent.

    Jaké bylo mé překvapení, když jsem pak zjistila, že jsem byla jedna z mála, kdo komentář k prezentaci hned napoprvé nahrál správně! Někteří spolužáci byli bezradní a ptali se, jak to udělat. Něco takového jsem vůbec nečekala – logicky vzato by to pro ně mělo být jednodušší, protože můžou na rozdíl ode mě nahrávat komentář rovnou do snímku, který mají před očima.

    Někteří poslali prezentaci a zvukovou stopu zvlášť. Na rozdíl ode mě si totiž v menu Powerpointu ani na internetu neověřili, zda existuje možnost nahrát komentář přímo do prezentace. Když jim pak vyučující sdělila, že komentář má hrát přímo z prezentace, byli bezradní, protože si neprošli aplikační menu. Na rozdíl ode mě totiž nejsou zvyklí poprat se s věcmi, které nevidí na první dobrou.

 

Bez kreativity nepřežiju

    Pro mě je něco takového téměř každodenní realitou. Nejen v oblasti počítačů jsem častěji postavena před problém, který buď vyřeším, nebo mi komplikuje život. Když např. vidící vrací jízdenku na webu Amsbus.cz, klikne, opíše kód z obrázku a je to. Nemusí si nic pamatovat, vše vidí na první dobrou. Já kliknu na odkaz „Vrátit jízdenku“, o kterém už dopředu vím, že tam je. Kdybych to nevěděla, musela bych projíždět celou stránku odshora až k místu, kde se nachází, což je pomalejší. Kód z obrázku neopíšu, a tak se ho snažím rozpoznat OCR odečítače obrazovky, na které si musím pamatovat klávesovou zkratku. Kdybych si ji nepamatovala, budu ji muset hledat, což mě opět zpomalí. Když počítač kód nerozpozná, musím stránku aktualizovat, aby se objevil nový kód.

    Jednoho krásného dne mě konečně napadlo napsat na zákaznickou podporu (vlastně mě to napadlo už na začátku, jenomže mi nevyhověli, takže jsem musela vymyslet, jak to napsat jinak, což jsem nakonec udělala onoho jednoho krásného dne). Po spoustě dohadovaček, kdy oni sami nevěděli, kde co mají, mi někdo poradil kupovat jízdenky přes Idos, kde kód není. Méně přehledné, další stránka, na kterou jsem si musela zvykat a projíždět odshora to, co vidící vidí na první dobrou.

    Podobných výzev bych mohla jmenovat hromady, za všechny třeba jak se zorientovat v komentářích na Facebooku, které se nikdy nezobrazí všechny, a po odkliknutí zobrazení dalších odpovědí často vyskočí zase na začátek. Nejprve jsem to projížděla odshora dolů a dolní šipkou prostě co nejrychleji přehopkávala přes tlačítka „To se mi líbí“, „Reagovat“, „Skrýt nebo nahlásit“, nějaké ty samolepky a avatary, a čas. Pak jsem si konečně alespoň na klávesovou zkratku pro odkaz, takže nemusím alespoň jet přes všechna ta tlačítka.

 

    P.S. Dnes už by mi příprava prezentace s komentářem samozřejmě trvala kratší dobu. Nevidomému člověku často déle trvá problém, který musí řešit poprvé. Při orientaci nna známé webové stránce nebo ve známém programu může být v některých případech stejně rychlý, nebo dokonce rychlejší než vidící.

 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Ne všechno jde, když se chce - Jak (ne)motivovat nejen člověka s handicapem?

Staré „slepecké“ báje aneb Věděli jste, že i nevidomý může mít zkreslené představy o vidících?

Když kolem předsudků točím já